Božský Čech výrazně ovlivnil Mozarta, doplatil však na divoký život. Poslední ránu mu uštědřili komunisté

O vlastenecké tvorbě Bedřicha Smetany či národní hranice přesahujícím kvalitám Antonína Dvořáka jsme se ve škole učili všichni. I další skladatelé druhé poloviny 19. století či posledních dekád Rakouska-Uherska jsou ve veřejném povědomí hluboce zakotveni – kdo by (alespoň podle jména) neznal třeba Leoše Janáčka, Gustava Mahlera, Oskara Nedbala či později i Bohuslava Martinů?

Pokud však zabrousíme o století do minulosti, vzpomínání na věhlasné tvůrce bude o poznání těžší. Na jednoho skladatele bychom však zapomenout rozhodně neměli – Josef Mysliveček se totiž během 18. století postaral o zanesení Prahy na hudební mapu Evropy a byl inspirací i pro samotného Mozarta.

Z mlynáře skladatelem

Josef Mysliveček se narodil v roce 1737 do rodiny bohatého pražského mlynáře. Tomu se v podnikání dařilo a vedle vlastního mlýnu v údolí Šáreckého potoka na severozápadě Prahy si pronajímal i další. Když v roce 1749 zemřel, vdova Anna Terezie se znovu vdala a společně s mlynářem Janem Čermákem vychovávala vedle Josefa i jeho dvojče Jáchyma a mladší Marii Annu.

Přestože se Josefovi dostalo dobrého vzdělání na jezuitském gymnáziu, vysokoškolská studia nedokončil a po vyučení ho měla čekat dráha mlynáře. Mladík se však chtěl naplno věnovat hudbě, vždyť už na prahu puberty se jevil jako talentovaný houslista. Postupně prošel rukama několika soukromých učitelů a v pětadvaceti letech napsal první symfonie. O rok později, tedy v roce 1763, šel sbírat zkušenosti do Benátek – to vše díky podpoře zámožné rodiny.

Italský vrchol

V Itálii se Mysliveček pod dohledem varhaníka Giovanniho Battisty Pescettiho nadále zlepšoval a komponoval stále složitější díla. Kolem poloviny 60. let se mu začalo říkat „Il Boemo“ („Čech“), což spisovatel Jakub Arbes o století později oslavně pozměnil na „Il divino Boemo“ (tedy „Božský Čech“). Za zlomovou událost lze považovat uvedení opery Bellerofontés v roce 1767, jíž se účastnil neapolský král Ferdinand IV. a kde dostala velký prostor k vyniknutí sopranistka Caterina Gabrielli – později častá Myslivečkova spolupracovnice a podle dobových drbů i milenka.

Následujícího roku se krátce zastavil v Praze, aby už jako úspěšný skladatel splatil své dřívější dluhy a vyřešil majetek po smrti matky. V první polovině 70. let komponoval opery či oratoria, často na vyžádání některého z italských měst. Tehdy se také Mysliveček spřátelil s mladičkým Wolfgangem Amadeem Mozartem, jehož otec Leopold měl pro českého skladatele velkou slabost. Obě hudební osobnosti pojila blízká vazba a Mozart se Myslivečkovým stylem zaměřeným na pestré melodie a silné emoce nechal výrazně ovlivnit.

Skvěle nastartovanou kariéru však předčasně ukončilo zákeřné onemocnění. Kvůli bohémskému (sic!) životnímu stylu se Mysliveček od roku 1777 pravděpodobně léčil se syfilitidou. Tehdy také odjel do Mnichova, cestou však kvůli nehodě kočáru dostal infekci do jizvy v obličeji a své znetvoření musel následně zakrývat páskou. Poslední roky života zůstával v Itálii, kde až do poslední chvíle komponoval a dirigoval. Jedna z jeho posledních oper, Armida, výrazná kvůli značně temnějšímu ladění, však propadla, což jeho pochroumanému zdraví nepřidalo. Zemřel v Římě v roce 1781, měsíc před 44. narozeninami.

Nedoceněný odkaz

Značná část Myslivečkova díla se nedochovala, alespoň tedy ne v podobě, v jaké ji mohlo slyšet publikum na přelomu baroka a klasicismu, přesto známe na tři desítky oper a množství symfonií, oratorií či kantát. Rovněž v popisu jeho životního příběhu existuje spousta bílých míst, která se historici postupně snaží zaplňovat dohledáváním dopisů a dalších dokumentů – ani těch ale není mnoho.

Il Boemo se však dokázal vzepřít nejen předurčenému osudu mlynáře, ale později i standardu evropských skladatelů – totiž zaměstnání na některém z panovnických dvorů. Myslivečkův nespoutaný duch, který se tak zřetelně projevoval v jeho bohaté hudební tvorbě, si žádal svobodné vychutnávání života; což se mu nakonec stalo i osudným. Takový přístup se (společně s bohatým měšťanským původem) komunistickému výkladu dějin samozřejmě příliš nehodil – a nejspíš i proto se během minulého století na Myslivečka poněkud pozapomnělo. Momentálně už však není sebemenšího sporu o tom, že patří mezi nejzásadnější postavy českých hudebních dějin.

ZDROJ: Wikipedia