Krátká historie antivaxerů: Vakcínu označovali za kravský syfilis, první odpůrce názor změnil

Ačkoli moderní hnutí odpůrců očkování, takzvaných antivaxerů, bychom mohli umístit zhruba k přelomu tisíciletí, kdy vznikla dodnes velmi rozšířená fáma, že dětská kombinovaná vakcína proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím způsobuje autismus, jeho počátky jsou daleko starší. Vlastně jsou tak staré, jako samo očkování.

Historicky první známý antivaxer, William Douglas, měl ovšem plné právo k pochybám: Nejenže byl jediným lékařem v celém Bostonu, ale navíc brojil proti technice, se kterou seznámil tehdejší společnost zotročený muž z Afriky jménem Onesimus a která spočívala v úmyslném infikování dětských škrábanců hnisem od člověka infikovaného mírným případem pravých neštovic.

Solidní fakta odpůrce přesvědčila

Tyto děti, jak kromě Onesima tvrdil i puritán Cotton Mather a lékárník Zabdiel Boylston, prodělaly velmi mírné onemocnění a pak už proti zákeřné zabijácké chorobě zůstaly doživotně imunní. V roce 1721, když epidemie neštovic na Boston tvrdě udeřila a Mather s Boylstonem se rozhodli domorodou metodu vyzkoušet, napsal Douglas sérii novinových článků, kde oba muže (mimo jiné) označil za nebezpečné šarlatány. Onesima se ani nenamáhal zmínit.

Jenže se ukázalo, že metoda, jakkoli kontroverzní, skutečně funguje a Boylston to dokázal díky pečlivě vedeným záznamům a statistikám úmrtí vědecky prokázat. Jeho výzkum nakonec uznal i Douglas a novou metodu pak nabízel i svým pacientům.

Touha po sexu s býkem jako vedlejší účinek očkování

Douglasovi sice nedělalo problém svůj počáteční odpor pod tíhou vědeckých faktů přetransformovat, to se ovšem rozhodně nedá říct o Benjaminu Moseleym ani o Ferdinandu Smythu Stuartovi. Tito dva byli asi nejvýraznějšími hlasy mezi těmi, kteří zatracovali další pokrok, který vědci v případě vakcíny proti neštovicím udělali, tedy když v roce 1796 Edward Jenner Onesimův koncept vylepšil použitím hnisu z kravských neštovic. Ten příběh už všichni známe, takže není třeba jej opakovat.

Vážený a bohatý Moseley tvrdil, že cukr rozhodně nezpůsobuje zubní kazy a káva může vyléčit všechno možné, od bolestí hlavy přes ledvinové kameny až po dnu. A na vakcíně nenechal nit suchou. Vakcinaci dával různá potupná jména (například krávománie nebo kravský syfilis) a publikoval mnoho textů a pamfletů o nežádoucích účincích očkování, mezi které patřil kašel, šílenství, touha po sexu s býkem, změna vzhledu z lidského na kravský a růst kravské srsti po celém těle.

Stuart, který si sice říkal lékař, ale lékařský titul s největší pravděpodobností nevlastnil, dokonce publikoval příběh mladého chlapce, který se po očkování začal chovat jako kráva, včetně toho, že běhal po čtyřech a bučel. Krom toho mu patří prvenství v dlouhé historii diskreditace vakcín tím, že je spojí s politickým nepřítelem – v očích Brita přitom tehdy byli původcem vakcinačního zla samozřejmě Francouzi v čele s Napoleonem, který nechal svého syna očkovat ještě před tím, než ho pokřtil.

Právo se neočkovat neobstálo před soudem

S dalším argumentem, který víceméně slýcháme dodnes, přišel John Pitcairn. Očkování definoval jako cosi nečistého, co si vstřikujeme do krve; víc než fyzickou kontaminaci měl ale tehdy na mysli kontaminaci spirituální. Fakt, že byl sám milionářem, mu navíc nezabránil v obviňování zastánců očkování, že jim jde jen o peníze. V roce 1906 založil první oficiální antivaxerskou organizaci na světě, která měla výraznou podporu a větší finanční prostředky.

V roce 1903 se kvůli povinnému očkování proti neštovicím konal první soud, a to přímo v Bostonu, kde celý jeho příběh de facto začal. Místní občan Henning Jacobson se chtěl nařízené vakcinaci během epidemie vzepřít s tím, že ho od neštovic ochrání Bůh. Záležitost putovala od městského k okresnímu, státnímu a pak nejvyššímu americkému soudu, rozhodnutí bylo ale jasné: Myšlenka, že vakcíny jsou „barbarský ceremoniál otravy krve a uctívání krav“ u soudu neobstála a senát rozhodl, že na povinné nařízení očkování má vláda jednoznačně nárok.

Zdravý životní styl místo vakcíny

První výraznou ženou v řadách antivaxerů byla Lora Littleová, jejíž aktivity by, navzdory faktu že se narodila v roce 1856, klidně zapadly na Instagram nebo Facebook. Propagovala „zdravý životní styl“, který podle ní zajišťovala hnědá rýže a jóga. Nevěřila žádné medicíně. Nemoci podle ní nezpůsobovaly choroboplodné zárodky, ale tělo samo, které se čistí. Domnívala se také, že čerstvý vzduch umí vyléčit všechno od rakoviny po tetanus.

Byla navíc editorkou novin zaměřených proti vakcinaci. Sama byla přesvědčená, že kvůli očkování zemřel její syn. Zabil ho sice záškrt a navíc zhruba osm měsíců po aplikaci vakcíny, spojení mezi těmito událostmi ale Littleové nikdo nevymluvil.