Jednooký český král se zasnoubil jako dvouletý, odrazil mongolské hordy a přežil puč svého syna

Václav I. možná není tak známým panovníkem, jen díky němu to ale jeho syn, Přemysl Otakar II., nakonec dotáhl tak daleko. Sklidil totiž pomyslné plody Václavových celoživotních diplomatických, vojenských a politických snah… a to i přesto, že se proti otci dokonce opovážil revoltovat.

Příběh Václava I. v mnoha bohužel ohledech zastínili jeho slavnější předchůdci i nástupci. To ale neznamená, že není zajímavý. V pořadí čtvrtý přemyslovský král Českých zemí vůbec neměl jednoduchou vládu; po zbrani musel sáhnout několikrát. Bránil bezpečí a zájmy státu i svou vlastní korunu. Poranění oka, kvůli němuž získal přízvisko Jednooký, si ale způsobil sám…

Zasnoubený ve dvou letech

Václav se narodil v roce 1205 a jeho otec, Přemysl Otakar I., to ve svém vysokém věku považoval téměř za zázrak. A dokud žil, postaral se o to, aby tím, kdo na český trůn nakonec usedne, nebyl jeho prvorozený syn z prvního manželství, ale právě Václav.

Začal na tom pracovat celkem brzy – jako dvouletého ho zasnoubil s o pět let starší Kunhutou Štaufskou, dcerou římskoněmeckého krále. Pokračoval tím, že nenápadnou lstí zajistil, aby Václava jako českého krále navrhli jiní a on mohl jen „překvapeně“ souhlasit.

Přečtěte si také: Jak zemřel Jan Lucemburský? Hrdinná smrt nejodvážnějšího českého krále pasovala k jeho životu

Přemysl Otakar I. svého syna do královských povinností raději zasvěcoval postupně. Václav byl totiž sice nadaný, ambiciózní, energický a zodpovědný, ale zároveň měl i jiné vášně, než starat se o majestát. Nejraději svůj čas trávil v lese, na lovu. Tam taky přišel o oko, vypíchnul si ho při divoké jízdě lesním porostem o větev.

Politické boje a nájezdy Tatarů

Vládu Václav opravdu neměl jednoduchou. Když Přemysl Otakar I. v roce 1230 zemřel, Václav po něm nezdědil jen království, ale taky konflikty s Rakouskem. A do toho byla celá střední Evropa v ohrožení tatarskými nájezdníky z východu, které musel Václav odrážet dokonce z Moravy a Slezska.

Ani poté, co mongolské hordy po smrti Čingischánova nástupce Ögedeje odtáhly pryč, neustaly intriky a boje. Václav měl zálusk na rakouské vévodství a nakonec jej získal pro svého prvorozeného syna Vladislava. Jenže ani ne rok po tomhle úspěchu Vladislav nečekaně zemřel.

Z depresí do boje proti druhorozenému

Václava smrt jeho prvorozeného zlomila stejně jako fakt, že všechny jeho snahy přišly vniveč. Zdržoval se jen na svých loveckých sídlech, celé dny trávil v lesích a o vládu jako by ztratil zájem. Okamžitě se mu to vymstilo, mezi českými šlechtici a duchovními totiž vzniklo ideální podhoubí pro pokus o politický puč. A co víc; tím, kdo ho zaštítil, byl patnáctiletý, ambiciózní mladík: Přemysl Otakar, Václavův druhorozený syn.

Přečtěte si také: Alternativní historie: Kdyby svatý Václav založil český stát, táhli bychom s Hitlerem na Moskvu

Pokud někdo doufal, že Václav I. prostě už jen zůstane v ústraní a takzvaně „vyklidí pole“ synovi, šeredně se spletl. Panovník se okamžitě vzpamatoval z melancholie, popadl meč a jal se opět pevně sevřít otěže svého panství. Vítězství vybojoval, vzpurné pohlaváry popravil a syna Přemysla uvrhnul do zajetí.

Smrt během lovecké sezony

Václav I. se dožil 48 let. Zemřel 23. září 1253 během lovecké sezony na jednom ze svých oblíbených sídel. Díky své sestře, později známé jako svatá Anežka Česká, se ale před tím se synem Přemyslem usmířili, a to je dobře; byl to totiž právě Přemysl Otakar II., kdo profitoval z desítek let Václavových vojenských, politických i diplomatických snah a nakonec se stal jedním z nejmocnějších mužů Evropy.

Zdroj: Kralovskedilo.ktf.cuni.cz, Brno.cz, Středověk