Hindenburg šel k zemi za 34 vteřin. Podívejte se na unikátní barevné záběry

LZ-129 Hindenburg byl největším létajícím dopravním strojem všech dob. V porovnání s lodní zaoceánskou dopravou byla vzducholoď o polovinu rychlejší, ale také mnohem dražší. A také byla de facto létající bombou. Duralová konstrukce v sobě totiž skrývala 200 000 metrů krychlových výbušného vodíku a potah byl vyroben z bavlny impregnované oxidy železa, acetátu celulózy a potažené hliníkovým prachem. To vše se při vhodné teplotě snadno vznítí.

Statická elektřina přinesla potřebnou jiskru

6. května 1937 bylo newyorské letiště naplněno lidmi. Část z nich čekala na příbuzné a přátele, kteří přilétali ve zpožděném letu dnes nechvalně známé vzducholodě. Jiní chtěli jen vidět monstrózní, 245 metrů dlouhý létající stroj, který měl být budoucností letecké dopravy a pojmul 72 pasažérů a 61 členů posádky. Za zpožděním stál protivítr i neideální počasí v samotném New Yorku. Bouřkové mraky byly navíc nabité elektřinou a blesk by mohl loď zapálit. Elektrický výboj z nebes však nakonec nebyl potřeba.

Kvůli větru byly nutné komplikovanější manévry s kotevními lany, přičemž právě při manipulaci došlo k prasknutí jednoho z nich. Švih lana protrhl plynový vak, ze kterého začal unikat výbušný vodík. Pak stačila malá jiskra statické elektřiny a na neštěstí bylo zaděláno.

A ta skutečně přišla, jak můžete vidět na dramatických záběrech v dokumentu Amerika v barvě na Prima ZOOM. Statická elektřina se totiž akumulovala na povrchu Hindenburgu, což vytvořilo jiskru a následně vzplanutí vodíku. Byť existuje celá řada spekulací včetně tvrzení, že za zkázou stála sabotáž odpůrců nastupujícího Hitlerova režimu, nejspíše šlo o souhru nešťastných náhod. Na místě zahynulo 13 pasažérů a 22 členů posádky. Přeživší si odnesli silné popáleniny.

Zdroj: Encyclopedia Britannica