12. listopadu 2021 13:30

Dobytí Prachatic: Jan Žižka nechal pobít a upálit přes 200 mužů. Se ženami a dětmi měl jiný plán

Prachatice musel Jan Žižka v roce 1420 dobývat hned dvakrát. Napodruhé už se postaral, aby město zůstalo v rukou husitů.

Když se 12. listopadu 1420 objevily před Prachaticemi houfy táborských husitů včetně žen a dětí, mohlo se obyvatelům Prachatic zdát, že jde spíše o nějakou náboženskou pouť, než o vojenské tažení. Měšťané navíc celé léto pilně opravovali hradby města pobořené na jaře téhož roku rovněž Janem Žižkou. Ten se však tentokrát se vzpurným šumavským městem rozhodl definitivně vypořádat.

Podle kronikáře Vavřince z Březové táborský hejtman nejprve předjel na koni před své oddíly a vyzval prachatické obyvatele shromážděné na hradbách, aby se vzdali: „Otevřete bránu a nechte nás pokojně vejíti do města s velebnou svátostí těla Kristova a s kněžími a my slibujeme, že vám nezpůsobíme žádné škody ani na životě, ani na majetku.“ Prachatičtí ale odpověděli něco v tom smyslu, že už své kněze i svátost oltářní mají a od táboritů v tomto směru nic nepotřebují.

Hrrr na ně!

Když Žižka neuspěl s nabídkou pokojného řešení situace, zavelel k útoku. Jak píše historik Petr Čornej v knize Jan Žižka, husité na několika místech přistavili k hradbám žebříky, po nichž rychle vylezli do úrovně cimbuří. „Táborští střelci z kuší a práčata přitom znesnadňovali Prachatickým účinnou obranu. Střelba z několika pušek, vylévání smůly na hlavy dobyvatelů ani vrhání kamení drtivý táborský útok nezastavily.“ Husitům se záhy podařilo proniknout přes hradby a otevřít bránu. Do města se hrnuli husité, se zpěvem je následovaly ženy a děti.

V Žižkově době stejně jako třeba v antice platilo, že město, které odmítne otevřít brány, se po dobytí silou stává kořistí vítězů a jeho obyvatele čeká krutý osud. Podobně se vedlo i Prachatickým. Husité se rozdělili do několika oddílů a začali město prohledávat systematicky dům od domu, loupili a pobíjeli přitom všechny muže.

Na konci jejich řádění bylo 135 zabitých a 85 zajatých prachatických mužů. Zajatce předvedli před Jana Žižku a ten je nechal zahnat do sakristie farního kostela sv. Jakuba. Plameny živené slámou a soudky smůly sakristii i nešťastníky uvnitř rychle pohltily. Když bylo po všem, nechal Žižka pobořit strop, aby popadané balvany vytvořily nad zuhelnatělými těly cosi jako kamenný hrob.

Psychologická válka

Ženy a děti byly ušetřeny, husité je ale z města vyhnali. Byla to účinná taktika, jak po kraji šířit zvěsti o hrůzách, které mohou katolické obyvatelstvo potkat. Jan Žižka dobře věděl, že útok na psychiku může mít větší následky než útok na hradby. Nezůstalo ostatně jen u Prachatic. „Když jeho rukou padly i Vodňany, nechal dva zajaté kněze i určitý počet tamních měšťanů hodit u Budějovic do hořící vápenice. Jeho cílem bylo vyvolat děs a ovládnout državy mocného Rožmberka, který se vojensky neustále pokoušel ohrožovat husitský Tábor,“ popsal Žižkovu zastrašovací taktiku publicista a spisovatel Vladimír Liška ve své knize Tajemství českých kronik, pověstí a mýtů.

V každém případě dobytím Prachatic husité upevnili své postavení na jihozápadě Čech. Prachatice se staly součástí pásu táboritských měst, kam patřily Vodňany, Klatovy, Sušice a Písek, která oddělovala katolickou Plzeň od katolických Budějovic.

ZDROJ: Petr Čornej: Jan Žižka, Praha 2019

Odkaz na obrázkovou licenci Wikimedia Commons.

Miroslav Honsů

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom