12. října 2022 03:45

Záhadná smrt Jana Žižky: Kde a jak zemřel nejslavnější český vojevůdce?

Janu Žižkovi stačilo posledních pět let života k tomu, aby se do velkých dějin navždy zapsal jako neporazitelný polní velitel a zároveň zbožný obránce víry. I proto je s podivem, že stejně jako v případě místa i data jeho narození tápeme dodnes i v otázce, na co husitský hejtman vlastně zemřel.

Poslední rok Žižkova života – rok 1424 – zastihl husitského vojevůdce v plné síle a nabitého energií. Jak ve své obsáhlé monografii Jan Žižka uvádí historik Petr Čornej, čítalo Žižkovo polní vojsko při výpadu do západních Čech v květnu 1424 na 300 jízdních, 7 000 pěších a 300 vozů. Od bitvy u Sudoměře, v níž 20. března 1420 s pouhými 400 husity a devíti bojovými a několika zásobovacími vozy porazil mnohem početnější vojsko plzeňského landfrýdu a jeho spojenců, urazil velký kus cesty.

Hejtman byl od druhého obléhání hradu Rabí v červenci 1421 na obě oči slepý, stále ale neporažený. Za pouhých pět let v čele husitských vojsk zvítězil nejméně ve 13 polních bitvách a s větším či menším úspěchem obléhal desítky měst, hradů a tvrzí. A jeho moc stále rostla. Na konci jara 1424 na Žižkovu stranu přešla města věrná táboritům (Sušice a Klatovy) nebo pražskému svazu (Žatec a možná i Louny) včetně několika kališnických šlechticů. Postavit se Žižkovu vojsku ničícímu úrodu na pozemcích katolických šlechticů a měst bylo nebezpečné i pro mocný plzeňský landfrýd.

Zkušený Žižka, jemuž v té době bylo přes šedesát let, ale o západní Čechy nestál. Právě se rozešel s radikálními tábority a chystal se na východě Čech vybudovat nový „svatý“ Tábor, kde by velebil boha podle svých vlastních pravidel a představ. Nejprve se ale na východ Čech musel probít.

Zázrak u Malešova

Žižkovo na méně než polovinu ztenčené vojsko (řada spojenců mezitím od něj odpadla) se hnulo z Loun, přešlo Vltavu a nakonec u Kostelce nad Labem jako zázrakem uniklo obklíčení a dostalo se na levý břeh největší české řeky. Na začátku června 1424 už měl ale Žižka pronásledovatele z Prahy znovu v zádech.

Počkal si na ně 7. června poblíž Kutné Hory poblíž tvrze Malešov, kde dokonale využil terén a bojové vozy. Nechal nepřítele vejít do předem vybraného údolí, pak oba jeho konce uzavřel a na zaskočené bojovníky začal z okolních svahů spouštět vozy plně naložené kamením. Palba z děl, pušek a kuší dílo zkázy těchto prvních tanků dokonala, když na bojišti zůstalo na 1 200, podle jiných zdrojů až 1 700 pobitých nepřátel. Podle Petra Čorneje se jednalo o vrchol Žižkova vojenského umění, i když zůstává záhadou, jak a podle čeho se slepý hejtman při výběru vhodného terénu a taktiky rozhodoval.

Tažení na Moravu

Žižka se poté rozhodl oslabené Pražany definitivně porazit a přitáhl se svými oddíly k pražské Libni. Místo bitvy ale došlo na k jednání a v září 1424 nakonec i míru podpořenému částkou 14 000 kop grošů. Dvě znesvářené větve kališníků si symbolicky padly do náruče a domluvily se na společném tažení na Moravu, kde operovala vojska vévody Albrechta, zetě krále Zikmunda.

Byl to osudný okamžik pro celé husitství i Jana Žižku osobně. Husitské oddíly v oddělených kolonách vyrazily 23. září od Prahy směrem na východ. Hejtman Žižka se při tomto tažení se svým oddílem zastavil u města Přibyslavi a rozhodl se ho dobýt. „Bylo to jistě přání Jana Žižky a jeho mužů, kteří nezapomněli zdejší vrchnosti, zarputilému katolíku Čeňkovi z Ronova, podíl na vyvraždění chotěbořských husitů v únoru 1421,“ komentuje okolnosti Žižkova osudného rozhodnutí Petr Čornej.

Záhadná smrt

Právě při obléhání Přibyslavi totiž Jan Žižka 11. října 1424 zemřel. O příčině jeho smrti se vedou spory, zcela jistě ale nešlo o náhlou smrt. Hejtman zemřel ve svém vojenském táboře na lůžku a stačil i svým věrným projevit poslední vůli. Pokud jde o příčinu smrti, byl v minulosti v podezření mor (umřel od hlízy), ten se však v Čechách prokazatelně objevil až o rok později. Ve hře byla i otrava arzénem, tu se ale prokázat nepodařilo. Odborníci se dnes shodují s výkladem profesora Josefa Thomayera, podle nějž mohl Žižku trápit takzvaný karbunkl, který vzniká spojením několika kožních nežitů. Vzniklé hnisavé ložisko je nutné odstranit chirurgicky a léčit s pomocí antibiotik.

Žižkovo tělo bylo pohřbeno v kostele Svatého Ducha v Hradci Králové a později bylo přeneseno do Čáslavi. V roce 1910 se tam při archeologickém průzkumu v kostele sv. Petra a Pavla našla lebka, dnes nazývaná čáslavská kalva. Jejímu zkoumání byla věnována mimořádná pozornost, naposledy v roce 2014 pořizovali její CT snímkování na Radiologickém oddělení Táborské nemocnice. Dodnes ale není jisté, zda se skutečně jedná o část těla Jana Žižky.

ZDROJ: Petr Čornej: Jan Žižka, Praha 2019

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom