Žižkův masakr v Chomutově využil i husitské fanatičky. 30 lidí přežilo z jediného důvodu

Když v pátek 14. března 1421 Žižka se svými oddíly dorazil k Chomutovu, místní doufali, že je husité nedobydou jako předtím Plzeň. Katolické město s velkou židovskou obcí bylo Žižkovi samozřejmě už dlouho trnem ve zbývajícím oku, bylo ale skvěle opevněné: dvojité hradby ještě doplňoval vodní příkop, a přestože město jen dva roky předtím zdevastoval požár, obranné prostředky si opravit stihlo.

Na kališnická vojska, která je už druhého dne obklíčila, lili obránci vroucí vodu i rozpuštěnou smůlu. Lučištníci z hradeb stříleli jeden šíp za druhým a místní na husity křičeli sprosté urážky. Některé chomutovské ženy dokonce zašly tak daleko, že z vršku opevnění vystrkovaly obnažená pozadí. Možná to zpečetilo jejich příšerný konec, o nějž se postaraly družky husitských vojáků… to bychom ale v událostech předbíhali.

Ohněm a mečem

Říká se, že první vyhrání z kapsy vyhání a v případě Chomutova toto rčení naprosto sedí. Přestože to vypadalo, že si kališníci ani neškrtnou, druhého dne, na květnou neděli 16. března 1421, se jim povedlo prolomením jediné brány do města probít. Masakr, který následoval, se jen stěží popisuje.

Husité okolo sebe šířili jen smrt, a to gladio et igne, mečem i ohněm, a nezastavili se ani tváří v tvář malým dětem. Ušetřili jen Židy. Kališníci se je uprostřed hořícího města pokoušeli přinutit, aby se vzdali víry a nechali se pokřtít. Výsledkem bylo, že celé rodiny radši dobrovolně našly smrt v plamenech, než aby se židovství zřekly.

Ani husitské ženy nikoho nešetřily

Když válečné šílenství utichlo, zůstalo naživu jen třicet mužů. Husité je ušetřili cíleně, aby měl kdo pohřbít chomutovské mrtvé. Většinu zajatých žen a dívek si vzaly na paškál husitské bojovnice a neprojevily vůči nim ani špetku jakéhokoli soucitu nebo lidskosti. Tvrdily jim, že je hned za branami města propustí, to byla ale krutá lež. Místo toho je obraly o veškeré cennosti a svlékly do naha. Pak jim poručily vejít do viničné boudy, kde je zamkly a zaživa upálily, včetně několika těhotných.

Počet obětí tohoto strašlivého chomutovského masakru historici vyčíslili na zhruba 2 200. Na bráně, kterou se husitům tehdy povedlo prolomit jako první, byl ještě dlouhá léta potom do kamene vytesaný křížek, který připomínal, jak vysoko ve strouze tekla krev zavražděných obyvatel města.

Zdroj: František Šmahel: Husitská revoluce