Masakr v Kutné Hoře byl jen začátek: Jak slepý Žižka na hlavu porazil Zikmunda?

Žižka ke Kutné Hoře skrytě podporující Zikmunda vyrazil z Prahy se svými tábority 8. prosince a o den později ho následovalo vojsko Pražanů vedené Janem Hvězdou z Vícemilic. Do Čech už od podzimu mířily dva velké proudy křižáků – jeden ze severu a druhý vedený Zikmundem z Uher a Moravy a husité nechtěli připustit další obléhání Prahy, jak k tomu došlo v roce 1420.

#TalDiaComoHoy en 1421 los husitas liderados por Jan Žižka vencen a las tropas del emperador Segismundo de Luxemburgo en la batalla de Kutná Hora. pic.twitter.com/prpHoSygGj

— Archivos de la Historia (@Arcdelahistori) December 21, 2017

Křižáci se blíží

Kutná Hora obydlená z velké části Němci byla v té době hned po Praze druhým nejvýznamnějším městem království. Husitům se nijak nebránila a Žižka se pohodlně usadil uvnitř jejích hradeb. Ovšem ne na dlouho. Od Jihlavy se k městu přes Havlíčkův Brod a Čáslav blížil hlavní proud až 50 000 křižáků v čele se Zikmundem. Divocí Kumáni sebraní z uherských stepí přitom podle kronikáře Vavřince z Březové cestou vypalovali „vesnice, městečka a hrady, a znásilňujíce panny a ženy až do vydechnutí duše, potom je usmrcovali…“

Žižka nemínil na křižáky čekat ve městě, to nebyl jeho styl boje – raději se s nepřítelem střetl v otevřeném poli, kde mohl uplatnit své taktické schopnosti. Nijak se mu také nelíbila protihusitská nálada kutnohorských měšťanů. Na druhou stranu Kutná Hora představovala jistotu zásob, takže se jí nechtěl úplně vzdát. Zvolil proto šalamounské řešení.

Stádem krav proti vozové hradbě

Ráno v neděli 21. prosince 1421 se po ranní bohoslužbě vyhrnuli husité i se svými vozy Kouřimskou (západní) branou z kutnohorských hradeb, netáhli ale daleko. Jen několik set metrů od města nařídil Žižka vytvořit ze stovek bojových vozů uzavřenou opevněnou hradbu ježící se puškami a děly. Spojené vojsko táboritů i pražských husitů včetně jízdy se ukrylo uvnitř.

Netrvalo dlouho a v mrazivém dopoledni se na obzoru objevily praporce křižáků. Těžká jízda z Říše podporovaná lehkými a rychlými Kumány měla ale tentokrát nečekaného spojence – křižáci před sebou hnali několik stovek krav a býků, kteří měli posloužit jako štít proti husitským palným zbraním a coby živé beranidlo prorazit vozovou hradbu.

Neobvyklý taktický prvek se ale zřejmě minul účinkem, protože husité hradbu udrželi nejen proti skotu, ale i proti dotírajícím křižákům, kteří Žižkův opevněný tábor v podstatě obklíčili. Boje kolem vozové hradby trvaly až do večera, očekávaný frontální útok křižáků se ale nekonal – a Žižka brzy pochopil proč.

Antes de los tanques, en al batalla de Kutná Hora (1421), el general husita Jan Žižka utilizó lo carros blindados que desarrolló. Eran fortificaciones móviles desde donde 18 a 21 soldados podían disparar. pic.twitter.com/tPRYdnRorA

— Resolviendo la incógnita 🌐 Con los mastodontes (@RLIBlog) December 11, 2020

Bartolomějská noc v Kutné Hoře

Pozornost Zikmundových křižáků se totiž obrátila ke Kutné Hoře. Aby posílil své šance na úspěch, dojednal si Lucemburk předem tajně s katolickými měšťany otevření Kolínské brány situované v severozápadním rohu kutnohorského opevnění. Zatímco křižácká jízda zaměstnávala husity, hrnuli se pěší vojáci do města. Kutná Hora byla znovu v Zikmundových rukou.

„To, co nastalo ještě za světla 21. prosince, vylíčil Vavřinec z Březové jako předehru Bartolomějské noci,“ napsal v obsáhlé monografii věnované Janu Žižkovi historik Petr Čornej. Z úkrytů ve sklepích a dolech začaly podle předem připraveného scénáře vybíhat bojůvky složené z místních katolíků a horníků a pobíjet všechny, kdo neznali domluvené heslo nebo v okně svého obydlí nevystavili svatý obrázek. Masakr mířil hlavně proti husitským kněžím a úředníkům z Prahy a nevyhnul se ani Vlašskému dvoru, sídlu nejvyššího mincmistra a finančnímu středisku království.

Žižkův taktický ústup

Žižka se bez zásob a v mrazivém počasí octnul v obtížné situaci a rozhodl se pro taktický ústup. V noci pod krycí palbou děl vyvedl své vojsko z obklíčení, rozebral vozovou hradbu a zřejmě z obavy před pronásledováním ji nechal postavit o několik kilometrů dál. Když zjistil, že jsou křižáci dostatečně zaměstnáni pleněním Kutné Hory a jejího okolí, stáhnul se definitivně do nedalekého Kolína, jež kromě hradeb chránila i řeka Labe. Žižkova chvíle ale měla ještě přijít.

Zatímco si Zikmund užíval relativního bezpečí Kutné Hory a křižáci se rozptýlili po okolí, podnikl Jan Žižka „verbovací“ výpravu na Jičínsko a Turnovsko, kde jeho oddíly sebraly a ozbrojily, koho mohly. K 6. lednu 1422 se tak u Kolína shromáždila posílená vojska husitů, aby císaři-Antikristovi vyrvala, co mu podle mínění Husových stoupenců nikdy nepatřilo.

Congratulations Emperor Sigismund. If he would have lived to this day, he would have celebrated his 650th birthday. 🎂 pic.twitter.com/eXTVtvlMQR

— Warhorse Studios (@WarhorseStudios) February 15, 2018

Hrrr na ně!

Z Kolína je to do Kutné Hory jen několik kilometrů, takže když se husité hnuli 6. ledna ke Kutné Hoře, narazili hned u vesnice Nebovidy na Zikmundův předvoj tvořený hlavně uherskou jízdou. Ta se pokusila postupující husity zastavit, ovšem marně. Císař byl natolik zkušený, aby pochopil, že je zle. Kutná Hora nebyla na hrozící obléhání připravená, část křižáckého vojska byla u Čáslavi a zbytek rozptýlený po chalupách a tvrzích v širokém okolí. Už kolem osmé hodiny večer proto Zikmund nařídil ústup směrem k Německému (dnes Havlíčkovu) Brodu.

Křižáci Kutnou Horu zapálili a plameny požárů ozařovaly apokalyptický ústup. Ke koním a plně naloženým vozům s kořistí a majetkem katolických měšťanů byli připoutáni důlní odborníci, kteří neměli padnout do rukou husitům. Ti se už hrnuli do města a část z nich se ihned začala věnovat hašení. Většina ale ustupující křižáky pronásledovala.

Náskok křižáků se neustále snižoval až došlo u městečka Habry asi 19 kilometrů před Německým Brodem k zadržovací bitvě. Uherská jízda se v ní marně pokusila husity zastavit a dala se na útěk. Poslední překážku pak představovala řeka Sázava, přes níž vedl jediný most. Ten se ale pod náporem těžkých vozů a těžkooděnců začal hroutit, až se úplně zřítil. Křižáci se pak brodili ledovou vodou řeky, v níž je husité po stovkách pobíjeli.

Zikmundova porážka

Část vojenských velitelů křížové výpravy se se svými muži opevnila v Německém Brodu (Zikmund už byl na cestě na jižní Moravu) a jeho obléhání husity se tak stalo poslední epizodou nešťastné druhé křížové výpravy. Při vyjednávání mezi Žižkou a křižáky část husitů využila nepozornosti obránců, slezla hradby a pronikla do města. Vzápětí husité bez Žižkova vědomí rozpoutali masakr všech cizinců i mužských obyvatel schopných nosit zbraň.

Podle Starých letopisů českých ztratil Zikmund v boji 12 000 mužů, dalších 548 jich utonulo nebo bylo pobito v řece Sázavě. Ke ztrátám je nutné započíst i 540 vrchovatě naložených vozů a dále klenoty, roucha, truhlice a vzácné knihy. Největší porážkou ale pro Zikmunda byla ztráta prestiže. Už nikdy se nepokusil husity vojensky pokořit a budoucí křížové výpravy nanejvýše podpořil slovně. Jako zkušený poučil z chyb a soustředil už výhradně na diplomacii.

Odkaz na obrázkovou licenci Wikimedia Commons.

ZDROJ: Petr Čornej: Jan Žižka, Praha 2019