Dobytí Prachatic: Jan Žižka nechal pobít a upálit přes 200 mužů. Ženy a děti chytře využil

Když se 12. listopadu 1420 objevily před Prachaticemi houfy táborských husitů včetně žen a dětí, mohlo se obyvatelům města zdát, že jde spíše o nějakou náboženskou pouť než o vojenské tažení. Měšťané celé léto pilně opravovali hradby Prachatic pobořené na jaře téhož roku rovněž Janem Žižkou. Ten se však tentokrát se vzpurným šumavským městem rozhodl definitivně vypořádat.

Čtěte také: Záhadná smrt Jana Žižky: Kde a jak zemřel nejslavnější český vojevůdce?

Podle kronikáře Vavřince z Březové táborský hejtman nejprve předjel na koni před své oddíly a vyzval prachatické obyvatele shromážděné na hradbách, aby se vzdali: „Otevřete bránu a nechte nás pokojně vejíti do města s velebnou svátostí těla Kristova a s kněžími a my slibujeme, že vám nezpůsobíme žádné škody ani na životě, ani na majetku.“ Prachatičtí ale odpověděli něco v tom smyslu, že už své kněze i svátost oltářní mají a od táboritů v tomto směru nic nepotřebují.

Hrrr na ně!

Když Žižka neuspěl s nabídkou pokojného řešení situace, zavelel k útoku. Jak píše historik Petr Čornej v knize Jan Žižka, husité na několika místech přistavili k hradbám žebříky, po nichž rychle vylezli do úrovně cimbuří. „Táborští střelci střelbou z kuší a práčata přitom znesnadňovali Prachatickým účinnou obranu. Střelba z několika pušek, vylévání smůly na hlavy dobyvatelů ani vrhání kamení drtivý táborský útok nezastavily.“ Husitům se záhy podařilo proniknout přes hradby a otevřít bránu. Do města se hrnuli bojovníci, se zpěvem je následovaly ženy a děti.

V Žižkově době stejně jako třeba v antice platilo, že město, které odmítne otevřít brány, se po dobytí silou stává kořistí vítězů a jeho obyvatele čeká krutý osud. Podobně se vedlo i Prachatickým. Husité se rozdělili do několika oddílů a začali město prohledávat systematicky dům od domu a přitom loupili a pobíjeli všechny muže.

Na konci jejich řádění bylo 135 zabitých a 85 zajatých prachatických mužů. Zajatce předvedli před Jana Žižku, který je nechal zahnat do sakristie farního kostela sv. Jakuba. Plameny živené slámou a soudky smůly svatostánek i nešťastníky uvnitř rychle pohltily. Když bylo po všem, nařídil Žižka pobořit strop, aby popadané balvany vytvořily nad zuhelnatělými těly cosi jako kamenný hrob.

Psychologická válka

Ženy a děti byly ušetřeny, husité je ale z města vyhnali. Byla to účinná taktika, jak po kraji šířit zvěsti o hrůzách, které mohou katolické obyvatelstvo potkat. Jan Žižka dobře věděl, že útok na psychiku může mít větší následky než útok na hradby. Nezůstalo ostatně jen u Prachatic. „Když jeho rukou padly i Vodňany, nechal dva zajaté kněze i určitý počet tamních měšťanů hodit u Budějovic do hořící vápenice. Jeho cílem bylo vyvolat děs a ovládnout državy mocného Rožmberka, který se vojensky neustále pokoušel ohrožovat husitský Tábor,“ popsal Žižkovu zastrašovací taktiku publicista a spisovatel Vladimír Liška ve své knize Tajemství českých kronik, pověstí a mýtů.

V každém případě dobytím Prachatic husité upevnili své postavení na jihozápadě Čech. Prachatice se staly součástí pásu táboritských měst, kam patřily Vodňany, Klatovy, Sušice a Písek, jež jako hradba oddělovaly katolickou Plzeň od katolických Budějovic.

O zrodu Jana Žižky vypráví i stejnojmenný velkofilm Petra Jákla. Již 3. listopadu od 20:15 na Primě.

ZDROJ: Petr Čornej: Jan Žižka, Praha 2019

Odkaz na obrázkovou licenci Wikimedia Commons.