Do háje s válkou: Vánoce 1914 naštvaní vojáci oslavili fotbalem a koledami mezi zákopy

Prosinec 1914 zastihl na evropských bojištích statisíce vojáků v zákopových liniích. Heslo „Do Vánoc jsme doma“, se kterým v létě téhož roku táhli do boje, ztratilo smysl. První válečné Vánoce ale naštvaní vojáci oslavili po svém – vylezli ze zákopů a velitelům navzdory se pobratřili s nepřítelem.

Koledy začali zpívat Němci

Vše začalo večer před Štědrým dnem, kdy nad částí západní fronty začalo drobně sněžit. Podle zpráv zanechaných britskými a francouzskými vojáky byli iniciátory příměří hlavně Němci. Začali nasvěcovat své zákopy svíčkami a zpívat koledy. Vojáci naproti se přidávali – vzdálenost mezi zákopy byla často jen několik desítek metrů…

Postupně si vojáci začali ve svých jazycích přát veselé Vánoce a druhý den 24. prosince 1914 nakonec první odvážlivci vylezli beze zbraní ze zákopů. Po počátečním váhání došlo na stisky rukou, popíjení a výměnu drobností – hlavně cigaret, tabáku nebo knoflíků z uniforem. Vojáci z obou stran společně odklízeli a pohřbívali mrtvé z předchozích bojů, nepadl jediný výstřel.

Fotbal mezi zákopy

Jeden z Britů se přihlásil s fotbalovým míčem, který dostal jako vánoční dárek. V zemi nikoho tak došlo na improvizovaný fotbalový zápas. Vojín Felstead později pro britský The Economist vzpomínal, že Britové s Němci prohráli 2:3. „Na obou stranách nás mohlo být kolem 50. Hrál jsem, protože mě fotbal hodně bavil. Nevím, jak dlouho to trvalo – snad kolem půl hodiny,“ vybavil si kuriózní fotbalový zápas o desítky let později Felstead.

Vojáci se po celý Štědrý den neplánovaně bratřili i na dalších úsecích fronty – podobné zprávy přicházely od Belgičanů, Francouzů, a dokonce i z východních bojišť, kde rakouskouherští vojáci nabídli vánoční příměří Rusům. Ti přesto, že pravoslavné Vánoce jsou o dva týdny později, nabídku přijali.

Všichni okamžitě zpátky do války!

Zatímco nižší důstojníci v přední linii spontánní příměří většinou schvalovali a podporovali, ve štábech armád si rvali vlasy. Velitel 2. britského armádního sboru generál Horace Smith-Dorrien (mimochodem jeden z několika přeživších v bitvě u Isandlwany v roce 1879 známé z filmu Svítání Zuluů), vydal rozkazy, které přátelskou komunikaci s německými jednotkami striktně zakazovaly.

Čtěte také: Šťastné a příšerné: I Vánoce mohou být plné hněvu a osamělosti. Jak si s emocemi poradit?

Bez ohledu na to se příměří na některých úsecích fronty udrželo až do 26. prosince 1914. Poté se ale vojáci museli vrátit do práce, tj. k zabíjení protivníka. Do konce války (11. listopadu 1918) se podobná situace už nikdy neopakovala. Přesto mezi vojáky znepřátelených stran platily během zákopové války nepsané gentlemanské dohody. Velmi často se například nestřílelo na protivníka, jestliže jeho vojáci cvičili, odpočívali nebo pracovali na dohled nepřítele.

Zdroj: History.com, Imperial War Museum