První světová válka byla krvavým konfliktem jediné rodiny. Jak byli všichni nepřátelé propojení?

O počátku první světové války se nejčastěji uvažuje ve dvou rovinách. Středoškolský dějepis často opakuje jméno Gavrila Principa, mladého srbskobosenského aktivisty, který v červnu 1914 spáchal atentát na Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Žofii. Zavražděním následníka rakousko-uherského trůnu dal do pohybu události, jež vyústily do té doby největším globálním konfliktem.

Druhý pohled si všímá vyhrocených vztahů mezi mocnostmi na počátku 20. století. Velká Británie, Francie, Rusko, Německo, Rakousko-Uhersko – výrazných hráčů na politické mapě Evropy byla tehdy celá řada, společenské proměny a ekonomický růst se projevily třeba závody ve zbrojení, kolonizačními půtkami a drobnějšími mocenskými konflikty. Válka byla na spadnutí, a to nejen kvůli střetu objektivních zájmů jednotlivých státních útvarů, ale rovněž vinou vyhrocených vztahů jedné široce rozkročené rodiny.

Evropa královny Viktorie

Vláda královny Viktorie vešla do historie jako nejdelší v britských dějinách – než ji v roce 2015 překonala Alžběta II. Viktorie seděla na britském trůnu mezi lety 1837 až 1901 a během této doby se pokoušela upevnit moc pro svou rodovou linii. K tomu jí dopomohlo i devět dětí a následně také 42 vnoučat – díky těmto početným rodinným vztahům byla Viktorie později nazývána babičkou Evropy. Přestože se panovnici dařilo domluvit rozumné sňatky svých potomků, kteří se posléze ocitli ve vládnoucích monarchiích více než deseti evropských států, snaha zachovat mír (a moc) napříč Evropou úplně dobře nedopadla – a u zahájení první světové války tak stála nevraživost několika příbuzných.

Konkrétně se jedná o ruského cara Mikuláše II., britského krále Jiřího V. a německého císaře Viléma II. Jak přesně byli spřízněni? Císař Vilém II. byl synem princezny Viktorie (dcera královny Viktorie), král Jiří V. byl zase synem Eduarda VII. (nejstaršího syna královny Viktorie) – britský a německý panovník tedy byli přímými bratranci. Královna Viktorie byla rovněž babičkou Alexandry Fjodorovny, pozdější manželky cara Mikuláše II. Pokud z těchto rodinných poměrů nemáte zamotanou hlavu, situaci ještě trochu zkomplikujeme: Matka Mikuláše II. Marie Fjodorovna a matka Jiřího V. Alexandra Dánská totiž byly sestry. Podstatný na těchto rodinných spletencích je fakt, že Jiří, Vilém a Mikuláš se od dětství znali a v širším rodinném kruhu spolu trávili prázdniny či slavnostní události.

Jedna rodina, rozdílné osudy

Vilém II. Pruský se narodil s ochrnutou levou rukou, což především jeho babička Viktorie (pro niž byl prvním narozeným vnukem) nesla velmi nelibě. Vilém se dočkal přísné výchovy v čele se snahou jeho vrozený handicap odbourat. Když se ještě před 30. rokem věku stal německým panovníkem, podílel se na razantním hospodářském i zbrojařském růstu císařství. Možná se projevil i ambivalentní vztah vůči babičce, jelikož Vilém investoval do rozvoje námořnictva, jež mělo konkurovat zdánlivě nedostižné Anglii. Jeho militantně laděná politika uklidnění evropské situace rozhodně nenapomohla.

Ruský car Mikuláš II. z rodu Romanovců měl s britským dvorem mnohem příznivější vztahy, nakonec ho však ani ty nezachránily před krutým osudem. Až do první světové války žil Mikuláš s milovanou Alexandrou Fjodorovnou spokojený život, a to navzdory nepokojům v ruském průmyslu, rusko-japonské válce v letech 1904–1905 i hemofilii, kterou trpěl Mikulášův vysněný syn Alexej – právě jeho údajně zachránil nechvalně známý mystik Grigorij Rasputin, jenž se následně stal mocným členem ruského dvora.

Vstup do první světové války každopádně umocnil už tak výrazné vnitřní tlaky v Rusku a vedl k carově abdikaci a nakonec i popravě s celou rodinou. Tragický osud neodvrátil ani Jiří V., jenž měl s Mikulášem velmi dobré vztahy. Proto také jeho rodině (a tedy vlastně i své rodině) neúspěšně nabízel ke konci války britský azyl – který možná i definitivně přesvědčil bolševiky k neodkladné popravě.

Nevyhnutelný konec rodů

A tím se vracíme zpět k osudnému zahájení první světové války. Po atentátu na Františka Ferdinanda d’Este by si Rakousko-Uhersko pravděpodobně nedovolilo vyhlásit Srbsku válku, nebýt blízkých vztahů Františka Josefa I. s německým císařem Vilémem II. Car Mikuláš II. nemohl jinak než přispěchat Srbsku na pomoc a kvůli německo-rakouským výbojům se na stranu Ruska přidala i Británie v čele s Jiřím V.

Ze zpětného pohledu je samozřejmě snadné přehazovat vinu mezi jednotlivými mocnáři, ale dodnes není zcela jasné, nakolik mohl každý z tria spřízněných mužů zastavit rozjíždějící se válečný vlak. První světová válka však výrazně snížila počet šlechtických rodů v čele evropských států a pravděpodobně se na tom podepsal i neúspěšný sociální experiment, o který se královna Viktorie snažila. Krev je možná hustší než voda, ale jak jsou ve hře mocenské zájmy, ani spřízněnost životodárné tekutiny není všespásná.