Buchenwaldská čarodějnice byla sadistická zrůda stahující vězně z kůže. Dělala z nich osobní předměty

Koncentrační tábor Buchenwald a jeho ženy

K založení později smutně proslulého tábora Buchenwald došlo v červenci 1937 několik kilometrů od města Výmar (Weimar) v německé spolkové zemi Durynsko. V té době se už rozjížděly přípravy na chystané pogromy. Byť do proslulé Křišťálové noci zbýval více než rok, Hitler už věděl, že musí připravit „ubytovací“ prostory pro tisíce a následně miliony svých nepřátel či „podlidí“, kteří podle něj měli buď sloužit, nebo zemřít.

Je logické, že zprvu se tábor, jehož pojmenování zní „Bukový les“, plnil hlavně politickými odpůrci nacistického režimu, ovšem na začátku války vzrostl počet buchenwaldských vězňů na 12 600 osob. Na konci roku 1944 jejich počet kolísal kolem 60 000, v únoru roku 1945 dokonce 86 000.

Mezi vězni v naprosté většině převažovali muži, žen bylo pomálu. V konkrétních číslech se jejich počet pohyboval mezi 500 a 1 000, v první vlně sem byly zavlečeny z Ravensbrücku v roce 1941 převážně coby politické vězeňkyně a v táboře byly nuceny k prostituci. Druhá vlna byla do Buchenwaldu uvržena z Osvětimi, Ravensbrücku a Bergen-Belsenu na přelomu let 1944/45. V koncentračním táboře Buchenwald byla mimo jiné vězněna a nakonec zemřela i dcera Viktora Emanuela III., italská princezna Mafalda Marie Savojská.

Svědectví doktora Sitteho

Karl Otto Koch (2. srpna 1897 – 5. dubna 1945) byl ve své době velitelem buchenwaldského tábora a jeho žena Ilse (22. září 1906 – 1. září 1967) nastoupila jako součást Aufseherinnen, tedy ženských stráží. Oba prosluli neobyčejnou krutostí a naprostou přezíravostí k ceně lidského života. Navíc to bylo právě výsadní postavení manželky velitele tábora, které umožnilo rozvinout její sadistické sklony. Kurt Sitte byl učitel, který se dostal jako vězeň do buchenwaldského tábora a po jeho osvobození byl schopný podat v procesu s Ilse Kochovou osobní svědectví.

„Kdykoliv se přiblížila k nějaké skupince vězňů, kteří pracovali v okolí jejího domu nebo domů jiných důstojníků, dozorci se okamžitě k vězňům začali chovat násilnicky a mlátili je nebo je bičovali ještě brutálněji než obvykle. Ilse Kochová u toho mnohdy stála třeba hodinu a dívala se na ten ‚obraz‘. Často se také mnohdy sama zapojila a když šla v jezdeckém do jízdárny, švihala vězně svým jezdeckým bičíkem.“ Sitteho svědectví zaznamenal Flint Whitlock ve své knize Buchenwaldské bestie.

Bestie z Buchenwaldu

Ilse Koch se nakonec stala svým způsobem celebritou. Časopis Der Spiegel její fotografií ozdobil v roce 1950 obálku svého čísla. Článek se jmenoval Lady mit Lampenschirm a byl narážkou na to, že si ve spolupráci s táborovým lékařem měla vybírat tetované vězně a z jejich zdobených kůží nechat vyrábět stínítka na lampy.

Nešlo o nic výjimečného, celá řada německých lékařů zneužila v přímém rozporu s Hippokratovou přísahou nacistický systém. V případě Buchenwaldu šlo mimo jiné o dr. Ericha Wagnera (jeho číslo v SS bylo 279572 ), který tvrdil, že pracoval na „výzkumu“, zda tetované osoby vykazují kvůli svému tetování kriminální sklony. V části tábora se proto skutečně z těchto lidí kůže stahovala. Wagner následně publikoval na univerzitě v Jeně disertační práci Ein Beitrag zur Tätowierungsfrage a získal doktorát.

Kurt Glass, bývalý vězeň, který pracoval ve Vile Koch (obydlí manželů Kochových) jako zahradník, uvedl, že Ilse Koch napadlo, že by se jí líbila stínítka na lampy vyrobená z lidské kůže. „Jednoho dne jsme na apelplacu dostali rozkaz svléknout se do půl těla. Ti, kteří měli nějaké zajímavé tetování, k ní byli přivedeni a ona si vybrala ta, která se jí líbila. Tito lidé byli zavražděni a z jejich kůže byla vyrobena stínítka na lampy,“ popisuje hrůzný postup Kurt Glass ve Whitlockově knize. Nezůstalo jen u toho, Kochová si podle svědectví vězňů nechala vyrobit i pouzdro na kapesní nožík a na manikúru.

Spravedlnost a propaganda

Karl Otto Koch byl zastřelen popravčí četou, Ilse čekala na soud, kde se obhájce v zájmu „lidských“ (tedy jejích) práv pokusil vinu několikrát co nejvíce zpochybnit a rozmělnit. Obhajoba při odvolání tvrdila, že síla propagandy a hromadných návrhů nemůže být nikdy lépe ilustrována než v případě Ilse Koch. Dlouho před soudem byla veřejně odsouzena jako „čarodějnice z Buchenwaldu“. Cílem bylo ukázat, že v případě soudu nejde ani tak o spravedlnost, jako o vytvoření příběhu o potrestání zla. Součástí obhajoby se stalo i tvrzení, že je psychicky labilní a za své jednání vlastně nemůže. To ale vyvrátil vězeňský lékař: „Neexistují žádné náznaky, že Ilse Koch je nebo byla nekompetentní."

Der Spiegel zmiňuje její sadistické i nymfomanské sklony, stejně jako prudký nárůst jejích financí během vedení táborů. Našly se svědkyně osobním svědectvím dokazující její sadistické jednání, ať už se jednalo o bití, či jiné týrání vězeňkyň. Dozorkyni však bez vší pochybnosti byl mnoha svědky prokázán její osobní podíl na bití, týrání a smrti řady vězňů.

Na doživotí ji poslal do vězení až německý soud v roce 1949. Nakonec ve své cele spáchala 1. září 1967 sebevraždu. Buď ke konci života trpěla bludy, nebo ji dohnalo svědomí.

Zdroj: Encyclopedia Britannica

Další Hitlerovy vražedkyně: Herta Bothe, Irma Grese, Greta Bösel