(Ne)jemné finesy asijských katů aneb kruté mučení nebylo výsadou jen Evropanů

Asiaté jsou – co se mučení týče – považováni za skutečně vynalézavé. Leckterý jejich mučicí nástroj pak ve „zdokonalené“ podobě používala i evropská inkvizice.

Drcení chodidel, propichování prstů

Zatímco v Evropě bylo zejména ve 20. století populární vrážení jehel nebo třísek pod nehty, Číňané používali mučicí nástroj zvaný tean-zu. Nešlo o nic jednoduššího, než malé kousky dřeva vložené mezi prsty na rukou. Následně se prsty stáhly papírovou páskou tak silně, aby se o dřevo drtily. Číňané měli i svůj ekvivalent španělské boty. Výsledkem drcení chodidel mohlo být až vyhřeznutí patní kosti. Podle Dějin mučení od Briana Innese nesmělo být mučení použito u lidí pod patnáct a nad sedmdesát let (kterých se v té době absolutní většina Číňanů nedožila) ani u osob postižených či nemocných. Zvyklost pravila, že mučení tean-zu bylo určeno spíše ženám, zatímco kia-chuen (ničení chodidel) patřilo spíše k mužským „záležitostem“.

Čtěte také: Škorpioni, hnis a bolestivé mučení. Mayské podsvětí bylo říší z nočních můr

Smrt tisíci řezy

Tento způsob mučení se v Evropě neuchytil. Šlo o pomalé odřezávání kousků masa z těla nebožáka, přičemž jako první byly odříznuty prsní bradavky. Podle Briana Innese se občas tento typ mučení/popravy zpestřil tím, že kat měl nože v košíku, do kterého nebylo vidět. Jednotlivé nože nesly označení té části těla, na níž se s nimi mělo pracovat. Mimo jiné prý tato praktika vedla k uplácení katů, za účelem použití nože s nápisem „srdce“. To znamenalo jeho vyříznutí a ukončení trápení. Během odřezávání přišel nebožák o ruce nejprve v zápěstích, pak v loktech a nakonec u ramen.

V Číně, ale nejen tam, byl v oblibě „dřevěný límec“, tedy dvě dřevěné desky s otvorem, do něhož se zavřela hlava. Nešťastník pak nejenže nesl váhu dřeva na ramenou, ale rukama nedosáhl do úst, takže se musel spoléhat na milosrdenství ostatních.

Kruté Japonsko

V roce 1671 vyšel Pravdivý popis mocných království Japonska a Siamu. Ukrutnosti v něm zaznamenané přesahují míru evropské představivosti. Nejde jen o hromadné znásilňování, házení do děr plných hadů, ale například svazování zápalnými šňůrami a nucení nejbližších příbuzných k tomu, aby své děti či rodiče zapalovali. „Některé pokryly drnem a polévali horkou vodou a takto je mučili, dokud nezemřeli, což trvalo dva až tři dny…“ píše Innes. Jiným vynálezem bylo pověšení odsouzence hlavou dolů s naříznutou kůží na hlavě, takže došlo k pomalému vykrvácení trvajícímu až dvanáct dnů. V úvodu bylo zmíněno prorůstání bambusu odsouzencovým tělem. Pokus provedený pomocí balistického gelu ukázal, že se nejedná o mýtus, ale ostrý bambusový hrot je schopný projít lidským tělem.

Při potírání křesťanství používali Asiaté podobné metody jako křesťané při potírání hereze, čarodějnictví a odpadlictví. Mimo jiné to obnášelo polévání vařící vodou, cejchování žhavým železem, natahování na zařízení podobné evropskému skřipci či tzv. objímání kamene. To spočívalo v situaci, kdy odsouzenec byl přinucen si kleknout na ostré kamení, přičemž na kolena mu bylo nakládáno další a další závaží.

Zdroj: International Society for Human Rights / Encyclopedia Britannica / South China Morning Post

Odkaz na obrázkovou licenci Wikimedia Commons