13. října 2022 14:30
Adam Vala

Konec Templářů byl plný upalování a mučení. Motivace k zabíjení byly zvráceně jednoduché

Po skončení křižáckých výprav pozbyli Templáři svého smyslu. Přesto prosperovali vojensky i hospodářsky a stali se trnem v oku mnoha evropských panovníků. Jen Filip IV. ale zašel tak daleko, že řád zlikvidoval.

Pokud jste někdy přemýšleli nad tím, proč je pátek připadající na 13. den v měsíci považován za prokletý nebo přinejmenším nešťastný, zřejmě jste narazili na několik možných vysvětlení. Byla třináctka nešťastná pro Chammurapiho a jeho zákoník, ze kterého zmíněné číslo úplně vypadlo? Nebo snad za nepříjemným pocitem z každého pátku třináctého stojí Sumerové, kteří třináctku považovali za nedokonalé číslo? A nebo se obávané datum váže k řádu Templářů a jejich pečlivě připravenému a koordinovanému zániku? Operujme právě s třetí variantou a vraťme se do 715 let vzdálené historie, kdy francouzský král Filip IV. Sličný udeřil na Templáře a způsobil jejich zánik.

Prokletý pátek třináctého

Za úsvitu v pátek 13. října 1307 se francouzští vojáci a úředníci objevili takřka ve všech templářských domech ve Francii a zatkli každého, kdo se k tomuto řádu hlásil. Vše bylo výsledkem setrvalých snah zmíněného panovníka zbavit se potenciální vojenské hrozby, kterou Templáři představovali, ale také vlastních dluhů, které chtěl Filip IV. pokrýt nahromaděným bohatstvím Templářů.

Za tímto účelem podnikl mnoho systematických kroků, mezi kterými byl také únos papeže Bonifáce VIII. v roce 1303 a následné dosazení francouzského papeže Klementa V., u kterého získal mandát na zásah proti Templářům. Členy řádu obvinil z kacířství, čarodějnictví a dalších zločinů, které měly být dostatečným důvodem k zatýkání, mučení a vraždění, po kterém následoval pád řádu a přesun hrstky jeho zbývajících příslušníků do anonymity.

Jak ovšem historikové rozklíčovali, důvodem nebyla Filipova zbožnost a snaha za každou cenu ochránit Francii od heretiků, ale obrovský zájem na templářském bohatství. Král Francie neměl dostatek finančních prostředků a v útoku na Templáře viděl příležitost, jak k nějakým přijít. Z původně chudých rytířů Krista a Šalamounova chrámu se totiž od doby jejich vzniku v roce 1120 stala prosperující společnost, která disponovala nejen pozemky, ale právě množstvím peněz, které navíc půjčovali ostatním, případně jimi financovali hospodářské či vojenské projekty. Byli to ostatně Templáři, kteří zpopularizovali systém bank – komend –, ve kterých jste si mohli peníze na jednom konci uložit a na druhém proti potvrzení vyzvednout. To všechno chtěl však mít Filip IV. pod kontrolou a rozpoutal rozsáhlou čistku.

Konec smyslu existence

Značně tomu přispěl i fakt, že Templáři, kteří se poprvé sdružili se zájmem chránit poutníky do Svaté země během křižáckých výprav, ztratili postupně smysl své existence. Državy ve Svaté zemi byly dobyty zpět muslimy a po skončení křižáckých výprav zbylo ve Francii a dalších zemích elitní vojenské společenství, kterého se panovníci i přes mnoho cenných darů za účelem získání přízně obávali.

Zásah ze strany Filipa IV. tak lze chápat i jako snahu zbavit se potenciální vojenské hrozby, což se ovšem neobešlo bez mučení a donucovaných přiznání k mnoha zločinům. Podle Filipa IV. uctívali Templáři ďábla, zapírali Boha, Krista i Pannu Marii a údajně měli také plivat nebo močit na kříž spolu s provozováním rituální homosexuality. Obvinění bylo dostatek na to, aby panovníkem instalovaný papež Klement V. dal souhlas k tomu, aby byli Templáři pronásledováni, byť se později zděsil toho, co všechno na nich bylo pácháno.

Přiznáním, která Templáři učinili, však historikové nevěří. Zejména proto, že přišla po navádějících otázkách inkvizitorů a stálo za nimi zmiňované mučení. Mnozí z rytířů svá přiznání následně popřeli, ale po incidentu z května roku 1310, kdy bylo 54 rytířů upáleno na hranici nedaleko Paříže, uvěznění Templáři raději přestali vzdorovat a spěšně oznámili, že jejich přiznání nakonec byla pravdivá. Poté už Filipovi IV. v podstatě nic nebránilo v tom, aby zatlačil na papeže a přiměl jej v roce 1312 celý řád zrušit. O dva roky později pak byl v Paříži zaživa upálen sám velmistr templářského řádu Jacques de Molay a ze silného společenství zbyl jen pronásledovaný zlomek, kolem kterého dodnes panuje mnoho záhad.

Zdroj: History Today, History, Wondrium Daily, E. Sommer - Templáři

Adam Vala

Populární filmy na Prima Zoom