Richard Lví srdce jako jediný porazil Saladina a krutě pobil tisíce bezbranných. Životní cíl nesplnil

Pochodová kolona křižáckého vojska směřující podél pobřeží na jih byla po mnoho dnů terčem útoků muslimských jezdců, kteří svými šípy působili ztráty hlavně koním. „Množství šipek a šípů bylo takové, že tam, kde armáda procházela, jste nemohli najít místo o velikosti čtvereční stopy, do něhož by nebyl zabodnut šíp,“ popsal situaci před bitvou účastník výpravy v latinsky psaném díle Itinerarium Regis Ricardi.

Těžká jízda útočí

Král Richard své síly na pláni u Arsúfu rozestavil podle předem připravené strategie. Do čela postavil lučištníky a za ně rytířskou jízdu. Templáři a oddíly jeruzalémského krále Guye z Lusignanu (v Království nebeském ho ztvárnil Marton Csokas) zaujali postavení na pravém křídle, johanité na levém. Sám Richard se svými Angličany a Normany zaujal postavení ve středu armády. Útok křižáků začal neplánovaným výpadem johanitů, k němuž se přidal i Richard se svými rytíři. V jediném drtivém náporu těžké jízdy se mu podařilo zasáhnout Saladinovy jezdce a rozprášit je. Křižáci ztratili 700 mužů, muslimové desetkrát tolik.

Bitva se stala vyvrcholením třetí křížové výpravy, do níž horkokrevný Richard se svými Normany, bojovníky z Anjou a spojenci z celé Evropy vyrazil na žádost papeže Řehoře VIII. o dva roky dříve. Po strastiplné plavbě Středozemním mořem, bojích na Sicílii a Kypru a úmorném tažení Palestinou měl Richard Lví srdce Jeruzalém na dosah. Arsúf byl drtivým vítězstvím, Jeruzalém ale Richard neobsadil. Po dobytí Jaffy usoudil, že nemá dost sil a dohodl se Saladinem tříleté příměří a volný přístup křesťanů do svatého města.

Today 7 September is anniversary of the battle of Arsuf in 1191 where crusaders defeated a large army of Ayyubid Sultanate led by the famed Saladin.

Crusader victory was a result of brilliant defensive strategy used by Richard the Lionheart.

Let's take a look at his tactics! pic.twitter.com/95mggXILhH

— Aristocratic Fury (@LandsknechtPike) September 7, 2022

Nepřítomný král

Richard I. Lví srdce sice porazil obávaného Saladina, který zemřel rok a půl po bitvě u Arsúfu, jeho vlastním královstvím ale zmítaly nepokoje. V Anglii, kde za dobu své vlády (1189-–1199) strávil jen několik měsíců, vládl jeho mladší bratr Jan Bezzemek a lidé se podobně jako Robin Hood domáhali práva vlastní cestou. Území anjouovské říše v dnešní Francii si navíc nárokoval francouzský král Filip II. a Richard musel nechat Orient za zády.

Vracel se v přestrojení po souši, skončil ale jako zajatec rakouského vévody Leopolda Babenberského, který ho za vysoké výkupné propustil až po dvou letech. Dlouho očekávaný a mnohými obávaný král ale pět let poté 6. dubna 1199 ve věku 41 let zemřel na sněť způsobenou šipkou z kuše, která se mu zabodla do páteře při obléhání francouzského hradu Châlus-Chabrol. Lučištník, který Richardovi zranění způsobil, byl po králově úmrtí stažen z kůže a oběšen.

Zřejmě i proto, že se Richard věnoval domácím záležitostem tak málo, vkládali do něj Angličané až překvapivé naděje. Richard ovšem zdaleka nebyl oním dobrotivým a spravedlivým králem, po jehož návratu zavládne řád a nastane prosperita. Současník Přemysla Otakara I. (a jeho spojenec v proticísařském spiknutí) sice na jedné straně vyznával ideály středověkého rytířstva, zároveň se ale choval jako krutý pragmatik. Svědčí o tom vyplenění Messiny i povraždění 2 600 muslimských zajatců po dobytí Akkonu.

Tajemství lvího srdce

Richardova mocná matka Eleonora, manželka Jindřicha II. Plantageneta, sice dohlédla na to, aby se její syn oženil, sňatek ale zůstal bezdětný a už Richardovi současníci spekulovali o jeho sexuální orientaci. Král ostatně klamal i po smrti – jeho přídomek Lví srdce nesouvisí se statečností, ale s atypicky velkým „lvím“ srdcem, které mu po smrti vyňali z těla a pohřbili samostatně v katedrále Nanebevzetí Panny Marie v Rouenu.

ZDROJ: Wikipedia