Jindřich VIII. Tudor byl přeborníkem v mučení a popravách. Hrůzné techniky i kombinoval

Když přijde řeč na anglické monarchy a konverzace se stočí k negativním věcem, málokdy lze vynechat postavu Jindřicha VIII. Jako panovník se do dějin nesmazatelně zapsal hned z několika důvodů. Jeho rodina, přátelé, rádci i obyčejní lidé se před ním ale museli mít extrémně na pozoru. Jindřich totiž během svého života nechal popravit okolo 57 tisíc lidí, včetně dvou ze šesti svých manželek. Ne všichni ale skončili s useknutou hlavou, jako Anna Boleynová a Kateřina Howardová. Způsoby, kterými se na Jindřichův rozkaz umíralo, byly poměrně rozmanité.

Uvaření zaživa

Nepředstavitelně krutý trest Jindřich VIII. vyhradil pro vrahy, kteří někoho otrávili. Metoda byla velmi jednoduchá, traviče či travičku zkrátka zaživa nacpali do obrovského kotle plného vody, oleje, nebo loje a pak pod ním zapálili oheň. Stačilo jen počkat, dokud vařený nevypustí duši. Někdy byla tato hrůzná představení dokonce veřejná, jako v případě kuchaře Richarda Roose. Několika těhotným ženám se při jeho popravě udělalo podle dobových záznamů zle.

Upálení na hranici

Trest smrti, který dobře známe i z našich středověkých dějin, byl v Anglii vyhrazený pro kacíře a zrádkyně. Připoutali je ke kůlu na hranici a nechali uhořet všem na očích. Kati někdy dokonce dřevo navlhčili, aby děsivé představení trvalo déle, jiní naopak oběti uvázali okolo krku váček se střelným prachem, jako třeba v případě popravy Anne Askewové, a utrpení obžalovaných tak zkrátili. Ti nejmilosrdnější dokonce během přivazování ke kůlu trestance nenápadně uškrtili.

Vláčení, věšení a rozčtvrcení

Zatímco ženy obviněné ze zrady končily na hranici, na muže čekal při stejném obvinění rovnou trojí trest. Zrádce, často nahého, nejdřív přivázali za koně a vláčeli městskými ulicemi lemovanými davem lidí až na popraviště. Tam ho pověsili na šibenici a nechali ho se dusit, dokud se neocitl na hranici smrti. V té chvíli ho sundali a teprve tehdy začalo pravé mučení. Uřízli mu genitálie a donutili ho se dívat, jak je pálí. Pak mu většinou rozřízli břicho a vytáhli a spálili střeva i srdce a odsekli končetiny. Kat ho přeťal v pase a rozřízl podélně. Někdy k roztržení těla použili – místo mečů nebo seker – koňskou tažnou sílu.

Hlavu, která většinou zůstala neporušená, pak nabodli na kopí na mostě London Bridge, na Westminsterském opatství nebo na nějaké jiné důležité stavbě. Údajně ji ještě před tím lehce povařili, aby nehnila tak rychle.

Poprava rozdrcením

Tenhle způsob smrti, stejně jako mnohé další, úspěšně spojoval mučení s popravou. Na odsouzencovo tělo v malé, temné místnosti žaláře položili velké, silné prkno, na nějž postupně pokládali další a další závaží. Váha byla brzy tak obrovská, že lámala kosti, a odsouzený se tak ocitl v naprosté agónii, dokud se neudusil.

Rozdrcení většinou museli podstoupit ti, kdo u soudu odmítli vypovídat; často se totiž během jeho výkonu rozmluvili.

Oběšení

Oprátka byla klasickým trestem pro běžné kriminální živly z řad prostého lidu. Vrazi, násilníci, žháři, lidé nařčení z čarodějnictví a zloději přistižení při krádeži čehokoli cennějšího než šilink, ti všichni končili na šibenici. Bohužel pro ně se tehdy na rychlou popravu nikdo neohlížel. Smyčku jim na krk často nasadili ještě na kárce, kterou jim pak jen odtáhli zpod nohou. Vaz proto zůstal neporušený a obvinění se pomalu udusili. Jen rodinným příslušníkům občas dovolili se rukama za zmítající se tělo odsouzeného pověsit a uspíšit tak jeho smrt.

Stětí

Po tom, co jste přečetli předchozí řádky, určitě budete souhlasit, že být o hlavu kratší v Jindřichově době vlastně nebyla ta nejhorší varianta. Rychlá a – pokud ji kat provedl správně – bezbolestná smrt byla ale vyhrazená jen pro někoho. Umírali tak většinou vysoce postavení šlechtici a jejich uťaté hlavy pak skončily na takříkajíc prominentních místech London Bridge a jiných budov.

ZDROJ: Tudors Dynasty