První telefony v Praze sklízely posměch i nenávist. Co nejvíc naštvalo Moraváky?

První větu, „Pane Watsone, prosím, přijďte sem, potřebuji vás tady,“ Bellův telefon přenesl v lednu roku 1876. Češi si o novém, skvělém vynálezu ale mohli přečíst až v roce 1877, psalo o něm prosincové číslo časopisu Světozor. Než se historicky první telefonická linka v našich končinách objevila, trvalo to další čtyři roky. V severních Čechách ji využíval saský uhlobaron a spojovala šachtu s nádražím. Cukrovarník Friedrich Frey si krátce nato nechal telefonicky spojit svou rezidenci se svým podnikem v pražských Vysočanech.

Že je telefon krokem do budoucnosti, si brzy uvědomil také Jan Palacký, syn historika Františka Palackého. A tak pod jeho taktovkou vznikla společnost Pražské podnikatelství pro telefony a vídeňské ministerstvo obchodu jim brzy povolilo začít v Praze budovat první českou telefonní síť. Sehnali pro ni tehdy jen 11 účastníků. Ústřednu zřídili ve známém Richtrově domě blízko Staroměstského náměstí, rozvěsili dráty a 11. srpna 1882 ji uvedli do provozu.

Drahý rozhovor a výstřední aparát

Češi se zpočátku na telefony dívali jako na každou novotu – s nedůvěrou a mnohdy i s posměchem, a lidi, kteří si je pořizovali, byli pro většinu ostatních bohatí výstředníci. A ono se vlastně není čemu divit, dnešní teenageři by se jistojistě při pohledu na tehdejší telefonující bavili také: K zahájení hovoru bylo potřeba dvakrát zatočit klikou, aby se vůbec ozvala centrála, a podobným způsobem se hovor také ukončoval.

Zřízení telefonu bylo navíc všechno jen ne laciné. Platilo se za kabely, za pronájem stanice, za připojení k síti a během hovoru také za samotné spojení a dálku, do jaké se telefonuje. Za cenu párminutového hovoru byste se tak klidně naobědvali v běžné restauraci.

Do Vídně ano, do Ostravy ne!

Přesto ale zájem o novinku stále stoupal. Jen několik měsíců po zahájení provozu už musel vzniknout první český telefonní seznam, síť totiž dosáhla sedmdesátky uživatelů. Ještě téhož roku pak zahájila telefonní provoz i dvě další česká města, Plzeň a Liberec. A postupně se přidávala další a další. V roce 1889 telefony propojily Prahu s Vídní a v roce 1911 už se v metropoli objevily i první telefonní budky.

Jen na Moravu jste se za Rakouska-Uherska z Prahy napřímo soukromě dovolat nemohli. Do Ostravy vás tak až do roku 1922 museli spojit přes Vídeň.

Zdroj: Václav Záběhlický: Dějiny pošty, telegrafu a telefonu v československých zemích