Splašený most se zřítil kvůli čerstvému vichru. Jak dopadl řidič jediného auta, které na něm bylo?

Most Tacoma Narrows Bridge v americkém státě Washington stál americké daňové poplatníky 6,4 milionu dolarů (v dnešních cenách by to bylo 123 milionů dolarů), stavěl se pouhých 19 měsíců a s délkou hlavního tělesa 850 metrů byl třetím nejdelším visutým mostem své doby. V roce 1940, tedy v době jeho dokončení se zdálo, že technologii visutých mostů nic neomezuje. V tom se ale stavitelé mýlili.

Nahrazení betonových vzpěr ocelovými lany u visutých mostů snižuje množství potřebného materiálu a práce. Ohromnou hmotnost mostovky nesou lana, která musí být silná a pružná – jsou ale také citlivá na vítr. Z podstaty věci tak mají všechny visuté mosty určitou vůli k pohybu, podle dokumentu Velké stavební průšvihy, který můžete vidět ve středu ve 23:10 na Prima ZOOM, jí ale měl most Tacoma Narrows Bridge až moc.

Stavitelé mostu vytvořili mostovku z plochých nosníků, které se ve větru chovaly jako křídlo. Most se proto houpal a zmítal natolik, že si vysloužil přezdívku „splašená Gertie“. Inženýři se pokoušeli problém řešit 50tunovými betonovými tlumiči, ale vítr si s mostem pohrával dál. Mostovka byla navíc poměrně úzká – měřila na šířku jen 12 metrů. I to přispělo k pozdějším problémům.

Čerstvý vichr

Vše vyvrcholilo 7. listopadu 1940, pouhé čtyři měsíce a sedm dnů po otevření mostu. Ten den vál vítr o rychlosti pouhých 65 km/h (podle Beaufortovy stupnice šlo o čerstvý vítr), přičemž most měl odolat větru o rychlosti až 190 km/h. Mostovka se ale už při mnohem slabším větru rozhoupla a začala se na nosných lanech vlnit. Došlo k úkazu zvanému aeroelastické chvění, kvůli kterému se nakonec mostovka zmítala tak prudce a nekontrolovaně, až se rozlomila, silná lana praskla a most se zřítil do vody. Jediný řidič, jehož auto na mostě uvízlo, dokázal prchnout do bezpečí.

Zřícení mostu významně ovlivnilo pozdější stavby a přispělo k detailnímu studiu aeroelastických procesů vyvolaným prouděním větru. Obnovu mostu zkomplikoval vstup Spojených států do druhé světové války, takže teprve v roce 1950 se mohli motoristé projet po novém mostě. Ten stojí na místě původního, a dokonce využívá jeho pilíře a lanové kotvy. Na dně zálivu dodnes leží betonové trosky původního mostu, které vytvářejí největší umělý útes na světě.

Houpání silničních mostů mimochodem není nic výjimečného. Podívejte se, jak dopadl čínský most Chu-Men:

ZDROJ: History.com

Miroslav Honsů

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom