Miloš Zeman se nikdy nevzdal. Ani když udělal svou největší chybu

„Žil jsem naplno. Plyn jsem vždy sešlápl až k podlaze, ale současně měl také připravenou brzdu, abych nenaboural – a to mi úplně stačilo,“ řekl Miloš Zeman sám o sobě v roce 2013.

Způsob, jakým v pátek 28. února 2003, ještě před dokončením prezidentské volby Václava Klause Miloš Zeman, tehdejší kandidát sociální demokracie na prezidenta, opustil Španělský sál, se všem navždy vryl do paměti. Rozhořčení, pohrdání i úporná rozhodnost, se kterými odcházel z historické půdy Pražského hradu, mnohé vypovídaly o jeho povaze. Osudná chvíle ve Španělském sále, chvíle, kdy se Miloš Zeman snad poprvé ve své politické kariéře zásadně přepočítal, z něj udělala jiného Miloše Zemana.

Politická kariéra inženýra Miloše Zemana

V odborných kruzích respektovaný a uznávaný inženýr Miloš Zeman se do povědomí širší veřejnosti dostal až publikací svého výjimečného článku „Prognostika a přestavba“ v Technickém magazínu v srpnu roce 1989, ve kterém se tehdejší čtenáři poprvé za dlouhou dobu mohli dočíst, jak je to doopravdy s realitou reálného socialismu u nás. Hlasatel pravdy byl za svůj literární výkon a následné vystoupení v pořadu Hospodářský zápisník v Československé televizi vyhozen ze zaměstnání a popotahován příslušnými orgány.

Miloš Zeman měl štěstí, v listopadu téhož roku přišla revoluce, komunistický režim se zhroutil a před Zemanem se otevřela možnost oslnivé politické kariéry, jejíž vrcholy i pády jsou všeobecně známé. Provázena byla principiálním přimknutím k sociální demokracii, v jejímž čele v roce 1998 zvítězil v parlamentních volbách a stal se předsedou vlády České republiky.

Výjimečný politický styl a osobnost

Ve svých nejlepších politických letech dokázal skvěle uplatňovat svůj typický politický styl, jehož hlavními rysy byla hluboká znalost, obecný nadhled, razance a čitelná přímost v řešení krizových situací. Stálý účinný „tah na branku“, tlak na své spolupracovníky i konkurenty a především trpělivost, měly jednoho společného jmenovatele – zřetelnou ctižádost, která ho provázela celým jeho politickým životem. Ale také prostořekost, umanutost a vynikající paměť.

Čtěte více: Klausova amnestie změnila život 114 000 lidí. Kdo všechno se dostal na svobodu?

V roce 2002 Miloš Zeman zcela dobrovolně odchází z vrcholné politiky. O návrat se pokusí hned v následujícím roce 2003, kdy přijímá kandidaturu ČSSD na funkci prezidenta České republiky. Při volbě však neuspěl, byl překvapivě vyřazen již v prvním kole. V tajné volbě prohrál s bývalým předsedou ODS Václavem Klausem. Nízký počet hlasů dokazoval, že ho nevolili někteří „jeho“ poslanci z řad ČSSD.

Zrada se neodpouští

Osobnost jeho typu pravděpodobně nerada opouští své pozice. Ty, kteří ho připravili o tak skvělou kořist, jakou prezidentský úřad dozajista je, začal pravděpodobně upřímně nenávidět a až do morku kostí jimi pohrdal. Ve svých pamětech Jak jsem se mýlil v politice uvádí: „Těsně před druhou prezidentskou volbou jsem se setkal s poslaneckým klubem ČSSD. Poslední věta mého vystoupení zněla: Připadám si jako Přemysl Otakar II. na Moravském poli. Všichni mě horlivě ujišťovali svou podporou, Gross se na mne mile klukovsky usmíval, Špidla měl ve tváři obvyklý skelný výraz. Ale po té volbě neuměl potlačit vítězný úsměv.“

Miloš Zeman tvrdil, že po své prohře „v klidu a s úsměvem odjel na Vysočinu“, ale o zradu z řad sociálních poslanců se nikdy nepřestal zajímat. Vydal sice prohlášení, že „vinu má každý hledat sám u sebe a že jeho chybou bylo, že nepřesvědčil zhruba dvacet pět sociálnědemokratických poslanců k podpoře své kandidatury“, ale nikdy nezapomněl. Ukázalo se, že těch poslanců bylo dvacet sedm a on moc dobře věděl, kteří to byli.

Čtěte také: Rozdělení Československa bylo velkou výhrou Mečiara. Referendum s Klausem obešli

V době, kdy Miloš Zeman tak dramaticky práskl dveřmi Španělského sálu, mu bylo 59 let. Přesně tehdy mistrně začal aplikovat své umění čekat. Postupem doby jej zvládl s bravurou excelentního lovce. 26. února 2013 byl zvolen prezidentem České republiky v historicky první přímé volbě. Na Hrad se vrátil nejen s plnou parádou, ale i s dobrou pamětí. A zatímco jeho oponenti postupně mizeli v propadlišti politické historie (Špidla v roce 2004 odstoupil jako předseda ČSSD a předseda vlády ČR, stejný osud o rok později čekal Stanislava Grosse), on sám si plnými doušky vychutnával opojný pocit prezidentské moci, který se mu v roce 2018 podařilo prodloužit v další prezidentské volbě.

Miloš Zeman skutečně uměl pedál sešlápnout až k podlaze. Nikdy tak však nečinil uspěchaně a bez rozmyslu a vždy měl v hlavě plán B pro případ, že by se původní plán nedařilo uskutečnit. A kromě první prezidentské volby se v jeho politické kariéře zásadní přepočítání a prohry hledají skutečně těžko.

Zdroj: Miloš Zeman: Jak jsem se mýlil v politice

Sledujte seriál Utajené příběhy českých dějin právě teď: