Odpudivé ubodání studenta VŠE otřáslo Českem. Miloš Zeman slíbil ostrou reakci, která nikdy nepřišla

Devadesátá léta byla v České republice extrémně divokým obdobím. A navzdory porevoluční euforii a pravdě s láskou, které měly zvítězit nad lží a nenávistí, tu nebyl vůbec výjimečný otevřený rasismus jak vůči Romům, tak cizincům jiné než bílé barvy pleti. Výjimkou rozhodně nebyly ani rasově motivované vraždy; tresty za ně přitom bývaly celkem mírné.

Že urážky, poznámky a výhrůžky, zejména od příslušníků skinheads, byly tehdy denním chlebem a jednou došlo i na otevřený útok, na to vzpomínala koneckonců i tehdejší přítelkyně zavražděného Hassana Elamina Abderadiho. Až jeho smrt přinesla drobnou změnu k lepšímu – otřesný případ totiž tehdy zvedl ze židle tisíce lidí rozhodnutých říct rasismu v Česku jasné „ne“ a díky tomu byla prvním činem tohoto typu, který veřejně odsoudili i politici.

Naháněli ho až na koleje

Psal se rok 1997. Dva skinheadi, tehdy osmnáctiletý Petr Zborník a teprve šestnáctiletý Jan Schimperk, se 7. listopadu večer potkali na diskotéce U dělové koule v Praze. Kromě desítek dalších lidí se tam bavili také dva černoši, kterých si rasisté hned všimli: súdánští studenti Vysoké školy ekonomické v Praze, sedmadvacetiletý Hassan Elamin Abdelradi a devětadvacetiletý Abdul Karim. Schimperk později vypověděl, že jim „radili, aby odešli“ a že je „naštvalo, že neposlechli“ a „začali se s nimi hádat“. Realita byla ovšem taková, že když dvojice skinheads potkala 8. listopadu zhruba dvě hodiny po půlnoci Karima venku u diskotéky, s rasistickými urážkami, výhrůžkami smrtí na rtech a ozbrojení řetězem a nožem na něj zaútočila.

Karim se pokoušel uniknout a Zborník se po něm ohnal nožem. Přeřezal mu šlachy na pravé ruce, bolest ale z Karimova těla vyhnal adrenalin a utíkal se schovat na jediné místo, kde doufal, že bude v bezpečí: na kolej.

Schimperk pronásledování u kolejí opravdu vzdal, ale Petr Zbojník ne a Karima dokonce v pátém poschodí dostihl. Údajně ho tehdy odradil pohled na krev, otočil se a prchal zpět. Jenže v přízemí najednou narazil na Hassana Elamina Abdelradiho. Co se dělo dál, už se s jistotou nikdy nedozvíme. Zborník Abdelradiho dvakrát bodnul a jedna z těchto ran byla pro mladého Súdánce smrtelnou.

Odezva veřejnosti na vraždu

Petr Zborník od soudu po odvolání odešel s trestem 13,5 roku, Jan Schimperk dostal podmíněně 7,5 měsíce. Brutální rasově motivovaná vražda ale vyvolala obrovskou odezvu veřejnosti, což bylo tehdy bez nadsázky poprvé. Na velkou demonstraci proti rasismu se jen do Prahy sjelo na 15 tisíc lidí a podobné akce se konaly i v dalších městech. Vystoupili na nich politici napříč celým politickým spektrem; tehdejší předseda Poslanecké sněmovny Miloš Zeman například horlivě sliboval zákonem zakázat hnutí skinheads (nikdy se tak nestalo). A skutečně otevřený rasismus v ČR najednou dostal od většinové společnosti celkem významnou ránu. Jak ale můžeme dnes vidět na sociálních sítích a diskusích na internetu, zločiny z nenávisti u nás mají pořád podhoubí, ze kterého se mohou kdykoli objevit.

Zdroj: Romove.radio.cz