Každý tu do hodiny zemře. Nejsmrtonosnější ostrov světa musí hlídat armáda

Pro všechny ofidiofoby (tedy osoby trpící panickým strachem z hadů) tohle není příjemná představa: Tisíce hadů se plazí jeden přes druhého a prodírají se pralesem v honbě za potravou. Hororová vize se však stává realitou na ostrově Queimada Grande, který je (nepřekvapivě) známý spíše jako Hadí ostrov.

Hadí evoluce

Na konci poslední doby ledové, tedy před více než 110 000 lety, výrazně stoupla hladina oceánů, čímž došlo k zatopení mnoha oblastí. Z dřívější pevniny se tak staly ostrovy, což je přesně příklad i Queimady Grande. Pouhých 43 hektarů velký ostrůvek se nachází jen několik desítek kilometrů jižně od brazilského velkoměsta São Paulo. Zhruba polovinu jeho povrchu pokrývá deštný prales, zbytek tvoří travnaté plochy a kamenité pláže. Jediným stavením je maják, jehož účelem je varovat blížící se lodě – a dát jim jasně najevo, že se tomuto kusu pevniny mají rozhodně vyhnout.

S hustotou až jednoho exempláře na každý metr čtvereční pralesa se totiž na ostrově vyskytuje unikátní druh hada. Jedná se o křovináře ostrovního z čeledi chřestýšovitých, který dorůstá do zhruba půlmetrové délky. Nikde jinde než na tomto ostrově se druh nevyskytuje – což je pro člověka rozhodně dobrá zpráva, neboť křovináři patří mezi nejjedovatější hady na světě.

Jejich hlavní potravou jsou ptáci, které jed zabije hned; dospělému člověku jed způsobí smrt zhruba za hodinu od uštknutí. Navíc kolem místa kousnutí jed rozežírá maso. Evolučně se takto prudce efektivní jed vyvinul kvůli nutnosti usmrtit ptáka dříve, než stihne odletět. Aktuální počet křovinářů se odhaduje na dva až čtyři tisíce hadů, přičemž dlouhodobě toto číslo vlivem nedostatku potravy i nedostatečného genového materiálu spíše pomalu klesá.

Zákazy a legendy

Vstup na ostrov je kvůli tomuto nebezpečí zakázán, na což dohlíží brazilské námořnictvo. Zblízka si mohou hady prohlédnout pouze dobře vybavené skupiny vědců, kteří chtějí tyto nebezpečné endemity zkoumat. Specifičnost Hadího ostrova samozřejmě vedla ke vzniku řady legend a nepotvrzených povídaček, jimž dominuje ta o správci majáku.

Ten měl být ve 20. letech minulého století jediným obyvatelem ostrova, podle jiné verze na nebezpečném místě bydlel i se svou manželkou a třemi dětmi. Nepřekvapivě se do jeho příbytku dostali hadi a muž zemřel v důsledku uštknutí.

Odlišná verze zase hovořila o tom, že správci majáku došlo jídlo, a tak šel nasbírat volně rostoucí banány – a následně zmizel. Stejný osud měl potkat i záchrannou výpravu, která se ho pokusila najít. Asi není potřeba zmiňovat, jaká byla podle těchto příběhů pravděpodobná příčina smrti těchto nebožáků.

Kolem poloviny 20. století se každopádně podařilo maják, původně vybudovaný v roce 1909, automatizovat, takže nyní si vystačí jen s občasnou údržbou od námořnictva. Dobrovolně by se však na takto děsivé místo vypravil jen blázen…

ZDROJ: VICE