Proč nás asi nikdy nenavštíví mimozemšťané? Konečně máme vysvětlení

Planeta Země vznikla přibližně před 4,6 miliardami let a relativně krátce po svém vzniku získala i svůj jediný měsíc. Doba je to takřka nepředstavitelná, uvážíme-li, že první živočichové z čeledi hominidů – našich přímých předků – chodili po povrchu Země teprve před 2,8 miliony lety. To je doba, která by se dala zapsat jako půl promile celkového stáří Země nebo jako půl centimetru na desetimetrové přímce, znázorňující časovou osu vývoje planety.

To přirozeně vybízí k otázkám, zda je aktuální civilizace první. Anebo proč nás už nenavštívili zástupci jiných vyspělých civilizací, které mohou být vývojově a technologicky mnohem dál. Vědci z Kalifornského technologického institutu přinášejí možné vysvětlení, které může být pro milovníky sci-fi poměrně depresivní.

Pokrok, který se zákonitě zhroutí

Stuart Bartlett a jeho tým zveřejnil v odborném časopisu Royal Society Open Science 4. května 2022 novou hypotézu, která předpokládá, že vesmírné civilizace skutečně rostou co do rozsahu i technologického rozvoje. Jenže nakonec mají dosáhnout krizového bodu, kdy inovace přestanou držet krok s poptávkou po energii a následuje kolaps. Jedinou alternativní cestou má být odmítnutí modelu „neústupného růstu“ ve prospěch udržení rovnováhy, avšak za cenu ztráty schopnosti či možnosti expandovat za hranice vzdálenějšího vesmíru.

Teze se snaží najít řešení tzv. Fermiho paradoxu, jehož název je odvozen od náhodných úvah nositele Nobelovy ceny za fyziku Enrica Fermiho. Vědec upozorňoval na obrovský rozpor mezi rozsahem a stářím vesmíru, což jsou dvě věci, které naznačují, že by se prostor kolem nás měl doslova hemžit vyspělým mimozemským životem, pro který ale neexistuje dostatek důkazů, resp. vůbec žádné.

Civilizace se podle Bartlettova týmu jednoduše zhroutí nebo se přeorientují ze stavu, jehož cílem je kosmická expanze. V určité míře je to možné sledovat i na lidstvu, které v minulém století prahlo po návštěvě nejbližších vesmírných těles, ale následně – s odvoláním na finance a zdroje obecně – se chuť po divokých vesmírných dobrodružstvích vytratila.

Klíčem je homeostatické probuzení

Stuart Bartlett a jeho kolega Michael Wong dospěli ke své hypotéze na základě výzkumu studií superlineárního růstu pozemských měst. Tyto studie naznačovaly, že města se zvětšují a spotřebovávají energii exponenciální rychlostí s tím, jak roste jejich populace. To vede k oněm krizovým bodům, které následně způsobují zpomalení či zhroucení růstu, po kterém následuje ještě prudší kolaps, vedoucí až k zániku takových měst, což lze vnímat jako analogii záhuby celé populace.

Klíčem k úspěchu tak má být homeostatické probuzení, tedy bod, po kterém si civilizace uvědomí své limity a přesměruje produkci a zdánlivě neomezený růst na stav upřednostňující společenský blahobyt, udržitelnost a spravedlivý rozvoj. Zajímavé je, že podle nové studie už pozemšťané prošli několikerým probuzením v nedávné historii a k takovým bodům lze řadit například jaderné odzbrojování, zastavení kdysi rostoucí ozonové díry nebo mezinárodní moratorium na lov velryb.

Zdroj: Live Science