Stvořili náš vesmír mimozemšťané? Revoluční teorie přináší zajímavé informace o lidstvu

Existuje celá řada teorií, popisujících vznik známého vesmíru, které můžeme, ale přirozeně také nemusíme následovat. Vezmeme-li v úvahu pouze teorii relativity, resp. kvantovou teorii pole a z ní vycházející teorii velkého třesku, máme před sebou všem alespoň laicky známý pohled na to, co se před počátkem měřitelného času a prostoru mohlo odehrát. Ať už se ale jednalo o prudké rozpínání tzv. počáteční singularity s nekonečnou teplotou a tlakem, nebo jen o prvotní horkou plazmatickou fázi vesmíru, někdo s takovým popisem možných událostí není spokojen a objevuje teorie vlastní.

Kdo nás stvořil?

S jednou z nich přichází profesor na Harvardově univerzitě Avi Loeb, který ve studii publikované časopisem Scientific American odvážně tvrdí, že náš vesmír vznikl v petriho misce mimozemšťanů. „Jelikož má náš vesmír plochou geometrii s nulovou čistou energií, mohla vyspělá civilizace vyvinout technologii, která vytvořila tzv. dětský vesmír z ničeho pomocí kvantového tunelování,“ píše Loeb ve své práci a spojuje v ní zdánlivě protichůdné představy.

Tedy myšlenku, že by náš osud mohla řídit vyšší síla a sekulární koncept kvantové gravitace, který se snaží zapracovat gravitaci do teorie kvantové mechaniky, leč stále neúspěšně. Loebova teorie závisí zejména na schopnosti vzdálené vyspělé civilizace spojit kvantovou mechaniku s gravitací a poté identifikovat a hlavně znovu vytvořit všechny složky vesmíru, což se jeví jako přinejmenším nesnadné.

Co je ovšem ještě důležitější, Loeb se snaží sjednotit náboženskou představu Boha stvořitele s vědeckými teoriemi, což je o poznání dráždivější a můžeme očekávat bouřlivé reakce. Přesto si Loeb pohrává s myšlenkou, že někdo „nad námi“ skutečně vyvinul technologii potřebnou k výrobě oněch dětských vesmírů a má zájem na tom, aby v něm vznikaly stále vyspělejší civilizace.

„Pokud tomu tak je, pak náš vesmír nebyl vybrán tak, abychom v něm mohli existovat právě my - jak naznačuje konvenční antropická úvaha - ale spíše tak, aby dal vzniknout dalším, mnohem pokročilejším civilizacím,“ uvádí Loeb. Vrcholem by měla být schopnost automatické reprodukce či replikace vesmíru tak, aby mimozemský stvořitel zajistil přežití sobě rovných, případně jim dal šanci vzniknout.

Třídy vyspělých civilizací jinak

I z těchto důvodů pak Loeb přichází s vlastním rozdělením pokroku civilizací, v němž se odvrací od modelu představeného v roce 1964 Nikolajem Kardašovem. Technologická vyspělost by se neměla podle Loeba měřit na základě množství využívané energie z kosmu, ale dle schopnosti civilizace reprodukovat astrofyzikální podmínky, které vedly k jejímu samotnému zrodu.

Jen pro pořádek, Kardašev rozděluje civilizace na tři typy s tím, že první dokáže využívat a hospodařit s veškerými zdroji své domovské planety (tzv. planetární civilizace). Druhá – hvězdná civilizace – dokáže využívat veškerou energii získanou z nejbližší hvězdy. A nakonec třetí, galaktická civilizace, dokáže kontrolovat energii v rámci celé své domovské galaxie. Z toho jasně vyplývá, že náš současný svět nedosahuje ještě ani na první stupeň, nikoliv však podle Loeba.

Ten člení civilizace podle zmiňovaného pokroku a schopnosti replikovat podmínky pro vlastní existenci, takže lidstvo momentálně spadá do třídy C, protože podmínky jednoduše nejsme schopní. Na druhou stranu civilizace třídy B jsou natolik pokročilé, že podmínky napodobit umí, a to bez ohledu na přítomnost a funkci své hostitelské hvězdy.

Naši možní stvořitelé pak spadají do kategorie A, neboť mají být podle Loeba schopní generovat velké množství temné energie a vytvářet vlastní vesmíry se schopností zrození nového života. Zajímavé také je, že takto vyspělá civilizace by měla podle Loeba existovat ve vesmíru právě jednou, jakékoliv další pokusy o soužití dvou takových civilizací by tak měly skončit bojem či snahou o vybudování dominance.

Stále ovšem nesmíme zapomínat, že jde pouze o teorii, navíc nepodloženou žádnými silnými důkazy, takže to nejzajímavější je o téhle představě přemýšlet, ale nelze z ní vyvodit žádné závěry.

ZDROJ: Scientific American