Před 500 lety skončila první cesta kolem světa. Fernão de Magalhães při ní zemřel

Uznávaný mořeplavec Fernão de Magalhães (1480–1521) byl rukou krále pověřen nesmírně důležitým úkolem – najít nejkratší námořní trasu ze Španělska do exotické Indonésie, země koření a bohatství.

Mladý námořník nebyl vybrán úplnou náhodou. Právě de Magalhães všude roztruboval, že zná cestu k úžině vedoucí vstříc exotickým zemím přes Jižní Ameriku. Svá (ne)vědění nehlásal jen tak zbůhdarma. Dobře totiž předpokládal, že najít námořní cestu do Indonésie by jeho jménu vyneslo slávu, uznání a nesmírné bohatství.

Portugalec pod španělskou vlajkou

Fernão de Magalhães na sebe strhl větší pozornost už v rodném Portugalsku. Mladého mořeplavce ale v otázce mořeplavby do Indonésie nebral doma nikdo příliš vážně.

Zklamanému Magalhãesovi tak nezbylo nic jiného než hledat spojence v zahraniční. Neodbytný Portugalec nakonec našel podporu v nedalekém Španělsku, odkud se roku 1519 vydal s pěticí vratkých lodí na cestu. Neveliká flotila čítající kolem 260 hlav zamířila na západ od Španělska. Oceánská plavba pokračovala kolem západního pobřeží Afriky přes Atlantický oceán rovnou směr Brazílie. Právě tam Fernão de Magalhães doufal, že najde snadný průchod do Pacifiku. Ani následná plavba kolem pobřeží Patagonie ale žádnou úžinu neodhalila. Nedočkaví námořníci si nakonec uvědomili, že kapitán Magalhães ve skutečnosti žádnou úžinu nezná a všechno si prachsprostě vymyslel. Únavnou několikaměsíční plavbu nakonec překazil příchod zimy. Výprava našla útočiště v přístavním městě Puerto San Julián v Argentině. Namísto odpočinku se posádka vzbouřila, ale kapitán si nakonec dokázal sjednat pořádek.

Velký den nastal už 21. října roku 1520, kdy konečně objevili vytouženou úžinu. Nacházela se v blízkosti jižní špičky amerického kontinentu oddělující Ohňovou zemi od kontinentální pevniny. Onu úžinu dnes známe jako Magalhãesův průliv. Do jeho zrádného nitra vpluly z původní pětice pouhé tři lodě: jedna ztroskotala a druhá s bouřící se posádkou dezertovala. Překonání průlivu trvalo celých 38 dní, přičemž když konečně Magalhães a jeho pobočníci dosáhli jejího konce, někteří se radostí rozplakali.

Magalhães padl

Následující plavba vstříc exotickému koření trvala téměř sto dní. Bouře a vlny k překvapení všech ustaly. Mořská hladina byla po celou dobu dokonce natolik klidná, že ji námořníci pojmenovali „Pacifik“. Tento název pochází z latinského slova „pacificus“, což znamená „tichý“. Na první pohled poklidné výletování ale překazil doslova boj o holý život. Jídlo brzy došlo a bědující námořníci znechuceně přežvykovali své kožené vybavení. Někteří vydrželi a 6. března 1521 byli po právu odměněni. Tou odměnou byl malý ostrov Guam ležící v severozápadní části Tichého oceánu.

Namísto zaslouženého odpočinku a relaxace se námořníci věnovali misijní činnosti. A podle toho, že ke Kristu se obrátil dokonce i tamní náčelník, se činili poměrně úspěšně. Domorodý vůdce nové náboženství možná přijal z vychytralosti, možná jenom ze zvědavosti, nicméně náčelník chtěl na oplátku po Evropanech jistou protislužbu. Po cizincích žádal, aby mu pomohli zaútočit na nepřátelský kmen žijící na ostrově Mactan. Evropané souhlasili a brzy došlo na velké krveprolití. Ztráty zaznamenali jak domorodci, tak Evropani. Jeden z dramatičtějších střetů se konal 27. dubna roku 1521, během něhož Magalhães padl.

Ze stovek zbylo pár přeživších

Po kapitánově smrti se zbylí přeživší plavili na palubách dvou lodí směrem k indonéskému souostroví Moluky. Tady konečně narazili na zásoby vzácného koření, kterými trupy lodí naplnili k prasknutí. Zásoby čítaly především značné množství muškátového oříšku a hřebíčku. Zatímco první loď pokračovala do Evropy zpátky přes Pacifik na vlastní pěst, osádka lodi Victoria pokračovala na západ. A dobře udělala, protože první z lodí se již nikdy nenašla. Na palubě lodi Victoria pevnou rukou velel baskický mořeplavec Juan Sebastián Elcano (1476–1526), který se v roli velitele osvědčil. Plavidlo kormidloval přes Indický oceán, obeplul mys Dobré naděje a do španělského přístavu se zbídačenou posádkou dorazil 6. září 1522.

Cesta směr Evropa ale byla pro zbylé dobrodruhy velkým utrpením plným hladovění, kurdějí a nebezpečí. Namísto velkého obžerství a rumových dýchánků námořníci pojídali krysy a piliny. Španělsko nakonec mimo Elcaneho spatřila necelá dvacítka Evropanů po boku několika domorodců. Přeživší ale do cíle skutečně dorazili a loď Victoria se stala jednou z prvních lodí, která obeplula svět.

Ačkoliv expedice pocítila velké materiální a lidské ztráty, prodej vzácného koření celou expedici značně přeplatil. Dokončením nebezpečné cesty se navíc potvrdilo, že je planeta kulatá a většina je pokryta půdou a oceány. Kromě Magalhãesova průlivu byly po zesnulém mořeplavci pojmenovány také dvě vesmírné galaxie.