Jak se masový vrah Josef Mengele dostal do Jižní Ameriky? Jeho cesta vedla přes Československo a Itálii

Bylo 2. května a někde v okolí Žatce v západních Čechách se pohyboval člověk, který se měl do historie zapsat jako jeden z nejzvrácenějších masových vrahů. Josef Mengele tudy utíkal před sovětskými vojsky. Přes Karlovarsko se dostal do Saska, kde skončil v americkém zajateckém táboře. Tady mohl jeho příběh skončit, ale paradoxně tu spíš začal. Josefa Mengeleho čekalo ještě mnoho let života nejen v Německu, ale i v dalekých státech Jižní Ameriky.

Z nacisty se stal nádeník

Američané Mengeleho věznili dva měsíce, ale nikdy ho neidentifikovali. Poválečné tábory byly plné uprchlíků a všude panoval zmatek. Mengele měl navíc obrovské štěstí. Na rozdíl od ostatních členů SS neměl na kůži vytetovanou krevní skupinu. Důvod byl prostý, lékař si nechtěl ničit svou kůži. Zatímco jiní příslušníci SS byli díky tetování snadno identifikovatelní, Mengele spravedlnosti unikl.

Z tábora se dostal díky dokladům na jméno Fritz Ullmann (své pravé papíry zapomněl při útěku v dutém řídítku kola). Následně si příjmení upravil na Hollmann. K útěku do Ameriky bylo ale ještě daleko. Mengele neboli Hollmann se dostal do jižního Bavorska, kde se usadil na statku rodiny Fischerových jako nádeník.

Byl tichý a s okolím se nijak výrazně nebavil. Nejspíš ani sami Fischerovi netušili, kdo bydlí na jejich statku. Patrně věděli, že se jedná o nacistu, ale poválečné Německo bylo rozvrácené a plné chaosu i uprchlíků přicházejících z dříve německých území na východě kontinentu. Mengeleho minulost tak nikoho moc nezajímala.

Jisté ale je, že udržoval kontakt se svou rodinou, která žila v jeho rodném městě Günzburgu. Setkával se nedaleko farmy se svou manželkou, která ho společně s dalšími členy rodiny kryla před vyšetřováním. Zároveň sledoval dění v Německu a čím dál tím víc mu docházelo, že brzy bude muset zmizet úplně, že útočiště na statku a hra na obyčejného nádeníka nebudou fungovat navždy.

Přes Alpy do Itálie

V srpnu 1948 z Fischerovic usedlosti odešel a odjel vlakem do Innsbrucku, odkud se vydal přes Alpy do Itálie. Na této cestě mu pomohlo pět lidí, identitu se ale podařilo zjistit jen u dvou.

Mengele nebyl jediným nacistou, který se snažil utéct spravedlnosti, jež rozdávala tresty smrti v Norimberku. Po válce vznikla celá síť převaděčů, padělatelů dokumentů i dobrodruhů z řad církve či diplomacie, kteří pomáhali nacistům najít bezpečí mimo Evropu.

Do špinavého byznysu se zapletly i významné osobnosti. Často se mluví o tom, že nacistům v útěku pomáhal Vatikán. Jednalo se ale spíš o biskupa Aloise Hudala a jeho spojence, kteří vytvořili únikový systém, jemuž historici začali říkat krysí stezky. Existuje také podezření, že když se první dáma Argentiny Eva Perón, známá jako Evita, vydala na své slavné turné po Evropě, jen tak mimochodem zanechala v Madridu argentinské pasy pro prchající nacisty.

Jižní Evropa a zejména Itálie představovaly nejjistější cestu, jak utéct z kontinentu. Mengelemu se skrze švýcarský konzulát podařilo získat pas Červeného kříže na falešné jméno Helmut Gregor. Když už měl z Itálie vyplout, skončil ve vězení. Měl sice pas, ale nedostal italské výjezdní vízum. Opět to mohl být konec Mengeleho příběhu, protože jeho jméno už znala celá Evropa, jenže lékařův tajný kontakt zasáhl. Mengele se dostal z vazby a nasedl na zaoceánský parník.

Najde v Americe bezpečí?

26. srpna 1949 Mengele vystupoval v pulsujícím přístavu Buenos Aires. Dostal se do vysněného útočiště mnoha nacistů. Vládnoucí diktátor Juan Domingo Perón před válkou sympatizoval s italským fašismem a inspiroval se jím, aby vytvořil vlastní ideologický směr peronismus. Germánští imigranti navíc byli vítáni díky své pracovitosti. Vypadalo to, že Mengele unikl. Jenže kam nemohla spravedlnost poválečného Německa, snadno se dostali agenti Mosadu i soukromí lovci nacistů. Josef Mengele rozhodně neměl vyhráno, jakkoli to vypadalo, že v přívětivé Argentině najde klid.