Dysonova sféra: Cesta k lidské nesmrtelnosti má vést přes energii ze Slunce

Ačkoliv se s ní pojí řada etických problémů, nesmrtelnost byla, je a bude nejvzrušující metou vědeckého bádání. Otázky typu jak prodloužit život či jak jej uchovat napořád, se objevují ve filozofických spisech z období před naším letopočtem i nejnovějších studiích vědců, kteří do nich promítají moderní poznatky a teoretické možnosti lidstva.

Mohlo by vás zajímat: Slavný vizionář určil rok, kdy lidstvo dosáhne nesmrtelnosti. Skoro nikdy se nemýlí

Jednou z nich je i práce ruského transhumanisty a existencionalisty Alexeje Turčina, který od roku 2014 sestavuje plán nesmrtelnosti. Ten zahrnuje nejprve prodlužování života či kryoniku (kvantovou nesmrtelnost), na konkrétní rovině si však pohrává i s termínem nesmrtelnosti.

Digitální kopie člověka

Klíčem k uchování lidského života je podle Turčina tzv. Dysonova sféra. Hypotetická superkonstrukce, která by dokázala využívat energii uvolňovanou hvězdou, v našem případě Sluncem. Turčin ve své hypotéze vychází z tzv. Dysonova roje, kdy vybranou hvězdu obíhá velké množství na sobě nezávislých objektů v husté formaci, které by podle ruského vědce dokázaly využít 400 septilionů wattů energie za sekundu. Právě tolik by totiž využila umělá inteligence pověřená hromaděním osobních a historických dat, aby mohla následně vytvořit přesnou digitální kopii jedince.

Jakmile se tak stane, mohl byl člověk podle Turčina prožít svůj život znovu v simulované realitě. A až by opět přišla chvíle jeho smrti, byl by přenesen do simulovaného záhrobí. Tam by potkal všechny opětovně zesnulé přátele, členy rodiny, ale také celebrity a zkrátka všechny, kdo digitální vzkříšení podstoupili spolu s ním.

Turčin navíc uvádí, že v momentě, kdy by umělá inteligence poháněná Dysonovou sférou vytvořila digitální obraz člověka, meze se nekladou ani obnovení biologického života. I na tomto místě ale přichází na přetřes etika, neboť za účelem tohoto vzkříšení by bylo nejen nutné najít způsob, jak digitální data injektovat do mozku, ale také vytvořit klon konkrétního člověka, aby bylo možné o procesu navrácení života mluvit bez kompromisů.

Čtěte také: Gen nesmrtelnosti odhalen? Vědci prozkoumali výjimečnou „medúzu Benjamina Buttona“

Problém proveditelnosti i etiky

Je tu ale jeden zásadní problém, postavit Dysonovu sféru neumíme a je otázkou, zda toho kdy budeme schopní. Celý koncept je těžko představitelný především kvůli své velikosti, uvážíme-li, že by zmiňovaný roj objektů s velkou pravděpodobností obepínal nejen Slunce, ale pravděpodobně i několik planet naší soustavy. Zároveň by zcela nepochybně docházelo k růstu pravděpodobnosti srážek všech objektů kvůli odchylkám v oběžné stabilitě.

A to se stále bavíme o nejjednoduší formě Dysonova roje, tedy jednoduchém prstenci, v němž každý objekt sdílí stejnou oběžnou dráhu. Při zapojení více prstenců, kdy by se oběžné dráhy překrývaly, by jednak docházelo ke snížení účinnosti, ale opět také ke zmiňovaným kolizím. V neposlední řadě by došlo na ovlivnění světla, které Slunce vyzařuje, což by mohlo mít další negativní dopad na planety a život na nich.

Zdroj: Space.com / EarthSky / Popular Mechanics