Dračí císař odpůrce zazdil a stvořil toxický hrob. Zabila ho touha po nesmrtelnosti

Čchin Š’-chuang-ti, osobním jménem Čeng, se narodil 27. ledna 258 před naším letopočtem v Chan-tanu ve státě Východní Čou, který měl do velikosti a prosperity jednotné Číny skutečně daleko. To, co dnes známe jako Čínu, bylo totiž rozdrobeno na menší země, které spolu vedly spory a nikterak ekonomicky nevzkvétaly. Toho ostatně Čchin Š’-chuang-ti využil poté, co se ve svých 22 letech chopil vlády a začal zavádět reformy zemědělství a posléze i armády.

Útok milionové armády

Podařilo se mu Východní Čou postavit ekonomicky na nohy, díky čemuž mohl naplno začít plánovat svou vizi budování obřího impéria, které patřilo pod správu jediného mocného vladaře. Tento sen se mu začal plnit od roku 230 př. n. l., právě tehdy totiž jeho více než milionová armáda vycvičená v bojových uměních a vybavená nejmodernějšími zbraněmi zaútočila na své sousedy.

Čchin Š’-chuang-ti byl vladařem krutým a nekompromisním, a to nejen vůči svým konkurentům. Jeho zlobu poznala i jeho vlastní matka královna Čao, jež za nemravnosti skončila ve vězení. Nebylo to však nic proti tomu, jak Dračí císař nakládal se svými odpůrci, kterých byla doma i v okolních státech celá řada. Dokonce se mladého vladaře ve válečném období pokoušeli zabít pomocí atentátu.

Pokus o atentát a paranoia

Ten podrobně popisuje dokumentární série Dračí císař a jeho říše v pátek 20. května ve 14:00 na Prima ZOOM. Dobyvačného vladaře měla uchlácholit setnutá hlava jednoho z jeho uprchlých generálů, po které mu byla prezentována mapa s kapitulovaným územím státu Jen. V té se ale skrývala i otrávená dýka, která mu měla zasadit smrtelnou a jistě velmi bolestivou ránu.

Je paradoxem, že ačkoli měl Čchin Š’-chuang-ti početnou ochranku, atentátníkovi musel čelit sám, neboť jeho paranoidní zákony nedovolovaly ochráncům nosit v jeho přítomnosti zbraně a vůbec se k panovníkovi přiblížit. Čchin Š’-chuang-ti byl však i schopným bojovníkem, útok odrazil a útočníka z Jenu zabil mečem. Odveta byla strašná a armády Jenu a dalších zemí padaly jedna za druhou do tratoliště krve.

Krutý vojevůdce i vladař

Válečné tažení trvalo 9 let a v roce 221 př. n. l. Dračí císař konečně dosáhl míru a sjednocení, které si od mládí vysnil. Vytvořil autokratický titul Prvního císaře (Š’-chuang-ti), klid a mír však rozhodně nenašel. Válkou rozvrácené území totiž potřeboval propojit a získané území vyžadovalo i výrazné reformy. Čínský vladař se tak mimo jiné zasloužil o sjednocení písma bez regionálních odlišností, také propojil státy bohatou sítí silnic a začal stavět slavnou Velkou čínskou zeď.

Jeho megalomanii a honbu za zapsáním se do dějin však rozhodně nesdílel obyčejný lid, který pod jeho krutovládou trpěl. Zatímco otroci a zločinci byli posílání na monumentální stavby, ostatní poddaní byli masivně daněni, aby císař měl prostředky pro naplnění svých představ. I tak byla ale Čína zadlužená, lid chudý a tudíž velmi ochotný k rebelii, která byla potlačovaná tvrdými postihy.

Všechno spálit a zazdít

Roku 213 př. n. l. se Čchin Š’-chuang-ti dokonce rozhodl smazat historii země jednou provždy, začal pálit knihy a zabíjet čínskou inteligenci. Moc dobře věděl, že paměť a vědění jsou největším nepřítelem psychopatických autokratů. Symbolem jeho krutosti se stalo mimo jiné zazdění 460 konfuciánských učenců.

Touha po velikosti a nesmrtelnosti, ať už skutečné, či dějinné, pronásledovala Prvního císaře celý život. Ostatně podstatnou část svého života zasvětil tvorbě věhlasné hrobky, kterou dnes známe jako místo odpočinku nejen císaře samotného, ale i terakotové armády, již tvoří více než 8 000 soch bojovníků na půdorysu 140 x 100 metrů.

Věčnost nalezená v rtuti

Archeology po odhalení lokace zaujalo, že armáda uvnitř hrobky je obklopena silným množstvím kapalné rtuti. Ač se dnes zdá silné využití toxické látky uvnitř prostor posledního odpočinku zvláštní a dá se obhajovat snahou zapečetit hrob a zabránit vniknutí nechtěných návštěvníků, v minulosti mělo její využití další význam, který dokonce stál Dračího císaře jeho vlastní život. Rtuti totiž byly přisuzované magické schopnosti a sloužila mimo jiné jako přísada různých elixírů dlouhověkosti.

Právě takového koktejlu věčnosti se měl Čchin Š’-chuang-ti roku 210 př. n. l. napít z rukou lékařů, což vedlo k neodvratné otravě, posléze i panovníkově smrti a velmi brzy i rozvratu vládnoucí dynastie Čchin. Ta kvůli neschopnosti následníků roku 206 př. n. l. padla, čímž odstartovala další sérii povstání a občanské války, kterou ukončila až vláda dynastie Chan, která vládla v zemi přes 400 let. V kontextu této éry byla krutovláda Prvního císaře relativně krátká, přesto fascinuje archeology, literáty i filmaře dodnes.

Zdroj: Encyclopedia Britannica