Před 418 lety popsal Johannes Kepler poslední supernovu v naší galaxii

Souhvězdí Hadonoše řadíme mezi 88 moderních souhvězdí, která leží na nebeském rovníku, a proto je vždy alespoň jeho část viditelná z kteréhokoliv místa na Zemi. V tomto souhvězdí se také nachází několik hvězd, které jsou nejblíž naší sluneční soustavě. Příkladem může být např. Barnardova hvězda, která je od slunce vzdálená „pouze“ šest světelných let.

Psal se rok 1604 a na nebi se v Mléčné dráze rozzářila jasná hvězda, která byla po celý rok jasně viditelná pouhým okem. Její jas zastínil všechny ostatní hvězdy na obloze. Jako první ji před popsal právě Johannes Kepler. Dnes ji označujeme jako Keplerovu supernovu nebo chcete-li SN 1604. Výsledky a závěry ze svých pozorování Kepler publikoval v pojednání nazvaném De Stella nova in pede Serpentarii (O nové hvězdě v Hadonošových nohách). Supernova se nachází asi 20 000 světelných let od Země. Psal se 17. říjen 1604.

Jak vznikají supernovy?

Supernova může vzniknout ze dvou typů hvězd – buď z tzv. bílého trpaslíka, nebo z obrovské hvězdy. V prvním případě bílý trpaslík absorbuje hmotu z okolí. Ve chvíli, kdy dosáhne tzv. Chandrasekharovy meze, tak vybuchne. V druhém případě hvězda postupně vyčerpá palivo nutné k termonukleárním reakcím a zhroutí se do sebe. Postupně dosáhne tak vysoké teploty, že exploduje.

Skutečnost, že se v centru Krabí mlhoviny nachází pulsar, napovídá, že supernova musela vzniknout z obrovské hvězdy. Bílý trpaslík totiž pulsary nevytváří.

Na základě teoretických modelů, které popisují výbuchy supernov, se zdá, že původní hvězda musela mít hmotnost kolem 9–11 M☉. Značka M☉ se používá v astronomii jako jednotka pro vyjádření hmotnosti hvězd a jejich systémů. Naše slunce je přibližně 330 000 krát těžší než Země. Hmotnosti hvězd se pohybují na škále od 0,05 M☉ (tzv. hnědí trpaslíci) až do asi 150 M☉ (veleobři). Obecně se předpokládá, že hvězdy s hmotností menší než 8 M☉ jsou příliš malé na to, aby daly vzniknout supernově a vzniká z nich nejspíš planetární mlhovina. Předpokládá se také, že pokud by byla původní hvězda těžší než 12 M☉, vznikla by pravděpodobně mlhovina s jiným chemickým složením, než má Krabí mlhovina.

Johannes Kepler – muž, který dal vesmíru řád

Johannes Kepler byl mužem mnoha povolání a talentů. Směle jej můžeme označit za matematika, astrologa, astronoma, optika a možná nečekaně za evangelického teologa. Několik let pracoval a bádal na dvoře císaře Rudolfa II. V Praze během výzkumů formuloval dva ze tří Keplerových zákonů, které popisují pohyb vesmírných těles. Nejznámější je asi první zákon, podle něhož obíhají planety kolem slunce po eliptických drahách, v jejichž ohnisku je právě Slunce.

Studoval na univerzitě v Tübingenu, kde navštěvoval astronomické přednášky Michaela Mästlina. Univerzitní studia ukončil v roce 1593 a hned následujícího roku začal působit jako učitel na střední škole ve Štýrském Hradci. Po šesti letech pedagogické praxe odešel do Prahy, kde se prosadil jako asistent tehdy uznávaného astrologa Tychona Braha. Po jeho smrti převzal povinnosti císařského matematika a astrologa na dvoře císaře Rudolfa II. Propočítal i dráhu Marsu a po dlouhém studiu a výpočtech formuloval první dva ze tří slavných Keplerových zákonů. Výsledky této práce publikoval Kepler v roce 1609 v knize Astronomia Nova. Z Prahy odešel Kepler v roce 1612 do Lince a posléze v roce 1626 do Ulmu. Autoři, kteří po jeho smrti psali jeho životopis, zmiňují, že v pozdějším věku trpěl silnou krátkozrakostí a nemohl se věnovat pozorováním. Podle všeho již hvězdy prostě neviděl.

Zajímavé je, že schvaloval odsouzení Giordana Bruna, a jeho názor, že vesmír je plný sluncí, považoval za kacířství.

Výkonný astrolog

Johannes Kepler sestavil za svůj život na 800 horoskopů. Když srovnával astronomii s astrologií, doslova řekl: „Astronomie je moudrou matkou a astrologie záletnou dcerkou, která, aby svou matku udržela při životě, se prodává každému zájemci, který chce a může zaplatit.“ Dalo by se tedy soudit, že horoskopy sestavoval jen za účelem obživy. Nicméně mezi jeho výroky najdeme i takové, v nichž astrologii ospravedlňuje: „… naprosto neklamné zjištění – tak jisté, jak jen lze doufat – že organismy jsou podněcovány sublunárními konjunkcemi a aspekty planet, mě přimělo a přinutilo překonat své záporné stanovisko…“ Zdá se ale, že odmítal pověry a zdůrazňoval důležitost vztahu astrologie a empirie. Můžeme tedy říci, že má velkou zásluhu na rozvoji dnes převažujícího pojetí astrologie. Byl např. prvním astrologem, který pracoval s dekagonální řadou aspektů, jako jsou decil, kvintil, tredecil a bikvintil.

O tom, že je Johannes Kepler stále uznávanou vědeckou osobností, svědčí např. i to, že jsou po něm pojmenovány krátery na Měsíci i na Marsu. V Praze v místech, kde bydlel, dnes najdeme gymnázium Jana Keplera. Podobně tak nese i univerzita v Linci jeho jméno. Jméno Johannese Keplera je umístěno pod okny Národního muzea společně s dalšími dvaasedmdesáti velikány české historie.

Zdroj: Encyclopedia Britannica