Upálení Jana Palacha probudilo společnost. Boj za svobodu nevzdával ani v nemocnici

Jan Palach se narodil v Praze roku 1948 v rodině cukráře, gymnázium vystudoval v Mělníku a pro svůj živnostenský původ nebyl v roce 1966 přijat na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Z toho důvodu nastoupil v Praze na Vysokou školu ekonomickou jako student oboru zemědělská ekonomie.

Jan Palach a jeho zápis do historie

Přes svůj původ i situaci v Československu po okupaci sovětskými vojsky dostal v říjnu roku 1968 výjezdní doložku do Francie a tento výlet ho zásadně ovlivnil. Po svém návratu se Palach účastní řady protestů proti okupaci, diskusních večerů i listopadové stávky studentů. Nepřetrvávající protesty obyvatel i studentů však nevedly k žádným zásadním změnám v politice představitelů naší země.

I to byl pravděpodobně jeden z důvodů, proč Jan Palach začal uvažovat o radikálnější akci, která by probrala společnost z nastupující letargie. Letargie, do které společnost upadala také v důsledku normalizační politiky – v listopadu totiž čeští reformní komunisté, do kterých řada lidí vkládala své poslední naděje, poslušně odhlasovali souhlas s trvalým pobytem sovětských vojsk. Smíření se stávající situací ale nebylo možností pro mladého muže, který věřil v principy svobody a demokracie.

„Dopis. Najděte v mé tašce dopis.“

Cesta do Francie, dvouměsíční brigáda v Sovětském svazu i reportáž o několika Američanech, kteří se upálili na protest proti válce ve Vietnamu – to vše je pro Jana Palacha podnětem pro jeho čin. 6. ledna 1969 napsal studentskému vůdci Holečkovi dopis, ve kterém vyzývá k obsazení rozhlasu studenty a generální stávce. Holeček však na dopis nijak nereaguje. 16. ledna dopoledne tak nasedá Jan Palach na vlak ve Všetatech a odjíždí do Prahy. O tom, co chce udělat, nikomu neřekne.

Zhruba ve 13:30 Jan Palach odkládá svůj kabát a otevírá lahvičku s nápisem „éter“ a přikládá ji k obličeji. Poté se polije benzínem a zapálí. Následně přeskakuje zábradlí a běží k soše svatého Václava a dále k Domu potravin. Zde je posléze povalen na zem řidičem tramvaje a uhašen náhodnými kolemjdoucími. Na Palachovu výzvu se očití svědci vydávají hledat jeho aktovku zanechanou u kašny, ve které nacházejí dopis vysvětlující jeho čin a i po cestě do nemocnice Palach celou dobu opakuje, že není sebevrah, ale upálil se na protest proti okupaci. Nechce, aby byla podstata jeho činu překroucena či zapomenuta.

Protest národa

Jan Palach byl odvezen do Fakultní nemocnice na Vinohradech, která byla během několika hodin v obležení novinářů, kteří se domáhali informací o jeho stavu. Díky tomu je celá klinika popálenin uzavřena a zdravotní personál k Palachovi nepustí ani vyšetřovatele Veřejné bezpečnosti. Stav Palacha je kritický, ale přesto se zajímá o ohlasy veřejnosti i politiků na svůj čin. Po třech dnech však podléhá následkům popálenin, které má na 85 % těla. Den po jeho smrti se v Praze koná pietní průvod na jeho počest, ale také tryzny a shromáždění v mnoha dalších městech Československa.

24. ledna je Palachovo tělo vystaveno v Karolinu, kde se s ním přijdou rozloučit desítky tisíc lidí. Druhý den se pak koná jeho pohřeb, který se stává manifestem společnosti proti tehdejším mocenským poměrům a diktatuře Sovětského svazu. I přesto, že Palachův čin v konečném důsledku neovlivnil tehdejší politické směřování, vzbudil v lidech vlnu občanské solidarity a stal se symbolem protestu celého národa.

Zdroj: Encyclopedia Britannica