Upálení mistra Jana Husa: Detailní popis smrti největšího českého mučedníka. Co se stalo s jeho hlavou a srdcem?

Životní příběh i nešťastný konec mistra Jana Husa zná každý Čech, který kdy stanul na půdě základní školy. Římskokatolický kněz, náboženský myslitel, církevní reformátor, kazatel a pedagog Hus si dovolil kritizovat tehdy značně zahnilou morálku katolické církve. Byl jí proto roku 1415 prohlášen za kacíře a vydán světské moci k upálení, když vše odmítl odvolat.

Plameny měly očistit od hříchu

Myslet si ovšem, že církev neměla žádný vliv na to, jak vypadala Husova poprava, by bylo naivní. Už samotná smrt v plamenech byla z hlediska náboženské ideologie důležitá. Věřilo se, že oheň očišťuje, proto se jím trestaly závažné náboženské a mravní prohřešky.

Většina lidí upálených v českých zemích ve středověku skončila na klasické hranici. Připoutali je ke kůlu a polena a slámu jim narovnali zhruba do výše kolen. Dotyčný tak měl během umírání popáleniny pouze na spodní polovině těla; primární příčinou smrti bylo totiž udušení a otrávení oxidem uhelnatým.

Dnes si připomínáme upálení mistra Jana Husa. Po jeho smrti vzniklo hnutí, jež šířilo svou představu o správné podobě víry násilnou cestou. pic.twitter.com/AgtHzhlUAR

— Ministerstvo kultury (@MinKultury) July 6, 2017

Jeho tělo muselo důkladně prohořet

Mistr Jan Hus ale takové štěstí neměl. Způsob, který vybrali pro něj, známe díky svědectví kronikáře Petra z Mladoňovic. Na smrt odsouzeného kněze nejdříve řetězy přivázali za ruce a za krk ke sloupu a nohy mu podložili dřevem a slámou. Potom okolo něj otepi i s poleny narovnali tak, že je měl až po bradu.

Tento způsob byl populárnější spíš v Anglii nebo ve Francii; například šestnáct let po Husovi na podobně postavené hranici zemřela také Johanka z Arku. Upalovanému hořelo celé tělo, k úlevným mdlobám při vdechnutí kouře ale nedošlo; dým se totiž tvořil až nad hlavou odsouzeného.

Husa tak teoreticky čekaly šok a srdeční zástava způsobené příšernou bolestí. Pokud ale můžeme spoléhat na pravdivost toho, co popsal Petr z Mladoňovic, příšerná muka pro mistra Jana Husa skončila relativně brzy. Podle kronikáře totiž kněz stihl jen třikrát zazpívat Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnou, a pak mu vítr vehnal plamen do tváře. Oheň mu tak pravděpodobně během vteřiny sežehl na uhel dýchací ústrojí. Brzy nato přišla milosrdná smrt.

6. 7. 1415
Upálení mistra Jana Husa.#Iluminace z Jenského kodexu–jednoho z TOP předmětů Národního muzea.
►https://t.co/4RLnb7F6Ts #janhus pic.twitter.com/MQH8hAMnFx

— Národní muzeum (@narodnimuzeum) July 6, 2017

Po smrti mu kyjem roztloukli srdce i hlavu

Popravčí tento způsob spálení těla nezvolili v Husově případě náhodou, ani se mu nechtěli mstít. Potřebovali, aby z těla zbyl opravdu jen popel. Když vyhořela všechna sláma a dříví, rozhrnuli proto biřici hranici a ohořelé tělo mrtvého kazatele spolu se sloupem srazili k zemi. Oheň pak rozdmýchali znovu a naházeli do něj ještě celý vozík dříví. Popadli kyje a zuřivě s nimi roztloukali veškeré Husovy kosti tak, aby se opravdu každá sebemenší kůstka rozdrtila a proměnila se v plamenech na pouhý prach.

„Naleznuvše hlavu, kyjem ji rozbili na kousky a opět vhodili do ohně. Když pak našli mezi vnitřnostmi jeho srdce, naostřivše kyj, je naň jako na rožeň nakonec narazili a zvláště opékajíce a spalujíce kyji rozbíjeli a konečně celou onu masu obrátili v popel,“ líčí Petr z Mladoňovic v přepisu archiváře a historika Jindřicha Francka to, co následovalo.

Kromě skutečně veškerých tělesných ostatků biřici na prach spálili i veškeré knězovo oblečení i boty. Popel pak beze zbytku vysypali do nedalekého Rýna.

Důvod, proč si tak dali záležet na tom, aby po Husovi nic nezůstalo, byl jasný. Nepřáli si, aby Češi měli jakoukoli relikvii a Husovým následovníkům nezbylo nic, co by mohli uctívat. Doufali, že se na nepohodlného kazatele brzy zapomene. Jak ale víme, veškerá snaha byla naprosto marná; Husova smrt vedla v českých zemích k zásadní nábožensko-společenské revoluci a z mnohých jeho myšlenek žijeme dodnes.