Bičování, pálení na roštu i vražda býkem. V obřím koloseu krutě popravili desítky křesťanů
Římské megastavby (1) – Amfiteátr Tří Galií 2
Obří koloseum ve Francii bylo dějištěm hrůzných poprav křesťanů. Místní je obvinili z kanibalismu a incestu.
Římané založili Lungdunum – dnešní Lyon – v roce 43 př. n. l. jako hlavní město římské provincie Gallia Lugdunensis, jeho význam ale provinční hranice dalece převyšoval. Než ho zastínil Trevír, bylo Lungdunum po 300 let nejvýznamnějším městem nejen římské Galie ale celé severozápadní Evropy.
Křesťané to v Římské říši neměli snadné Zdroj: Getty Images / Universal Pictures
Římské arény byly dějištěm krvavých poprav křesťanů Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Amfiteátr Tří Galií, dějiště děsivých poprav křesťanů Zdroj: Getty Images
Otrokyni Blandinu měla roztrhat divoká zvířata, žádné se jí ale nedotklio Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Blandina zamotaná do sítě a předhozená býkům Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Po své mučednické smrti byla Blandina prohlášena za svatou Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Vykopávy amfiteátru Tří Galií jsou od 70. let přístupné Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Amfiteátr Tří Galií v dnešním Lyonu Zdroj: Getty Images
Koloseum v Římě Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Zdaleka ne všichni obyvatelé města, jejichž počet vzrostl v průběhu prvního století našeho letopočtu na 30 000, ale obětovali římským bohům. Stejně jako v mnoha dalších městech Římské říše se i zde uchytilo křesťanství, a i zde se křesťané stávali terčem pronásledování, perzekucí a nakonec i mučení a poprav.
Obvinění z kanibalismu a incestu
Nejvýznamnější pronásledování křesťanů Lungdunum zažilo v roce 177 za vlády Marka Aurelia. Křesťané už měli zakázán vstup na tržiště, náměstí nebo do lázní a nesměli se objevit na žádném veřejném prostranství. Pokud tato omezení porušili, byli zpravidla zbiti a oloupeni davem a jejich domy byly vyloupeny.
V roce 177 ale mělo být ještě hůř. Křesťané začali být obviňováni z „thyestovských hodů a oidipovského styku“, což jsou pojmy odkazující na kanibalismus a incest v řecké mytologii. Thyestés byl králem Élidy a vedl krutý spor se svým bratrem Átreem, vládcem Mykén. Ten Theystéa pozval na usmiřovací hostinu, kde mu naservíroval jídlo připravené z jeho synů. Oidipus byl pak synem thébského krále Láia a jeho manželky Lokasté. Svůj původ ale neznal a poté, co nevědomky svého otce zabil, oženil se s vdovou, svou pravou matkou, a měl s ní dvě děti.
Mučení a popravy v amfiteátru
Po obviněních následovalo zatýkání desítek křesťanů, jejich veřejné vyslýchání a poté mučení. Smrt mnoha z nich posloužila jako atrakce pro až 20 000 diváků obřího amfiteátru Tří Galií, v jehož těsné blízkosti se podle dokumentu Římské megastavby, který najdete na webu Prima ZOOM, vždy v srpnu ve svatyni zasvěcené císaři Augustovi scházeli zástupci 60 galských národů.
Biskup Pothinus, první biskup z Lugduna, byl zbit a zbičován a krátce poté ve vězení zemřel. Otrokyni Blandinu, která odmítla svědčit proti svému pánovi a i po krutém mučení neustále opakovala „jsem křesťanka a nedopouštím se ničeho špatného“, přivázali v amfiteátru ke kůlu a vypustili divoká zvířata. Když se jí ale žádné z nich nedotklo, byla zbičována, pálena na rozžhaveném roštu, svázána do sítě a hozena před divokého býka, který ji svými rohy vyhodil do vzduchu. Nakonec ji věznitelé zabili ranou dýky.
Mezi nešťastníky byli i Epipodius a jeho přítel Alexander, kteří se ukryli mimo město, byli ale zrazeni, dopadeni a mučeni. Epipodia nejprve natáhli na skřipec a později sťali, Alexander byl po surovém bití přibit na kříž, kde prakticky okamžitě zemřel. Nejmladší mezi nejméně 48 známými obětmi protikřesťanského pogromu byl 15letý jinoch Ponticus, který byl později stejně jako většina jeho umučených souvěrců prohlášen za svatého.
Amfiteátr Tří Galií, dějiště děsivých poprav křesťanů, po pádu Říma sloužil jako obří kamenolom, v němž středověcí stavitelé těžili materiál na stavbu křesťanských kostelů a bazilik. Jeho pozůstatky v 70. letech odkryli archeologové a jsou dnes volně přístupné.
ZDROJ: Martyrs in the History of Christianity