Historie mučení I.: Bolestivé metody v Řecku a Římě

Vypusťme „obyčejné“ bičování, které se (občas) dalo přežít a jako forma trestu se široce používalo leckde a v průběhu velké části lidských dějin. Podívejme se na sofistikovanější způsoby vynucování přiznání.

Kolébka evropské civilizace: Řecko a Řím

Byl-li jste svobodný občan, mučení (neboli právo útrpné, jak ho později pojmenovala milosrdná katolická církev) se na vás nevztahovalo. Byl-li jste otrok, za přestupek, na nějž by byl Říman pouze pokárán, vás mohli zmrskat či odsoudit k smrti. Tyran Nabis (tyran není opovržlivé označení, ale titul panovníka) údajně získával sponzory pomocí nádherně oblečené figuríny ženy, které říkal Agepa, což bylo současně jméno jeho manželky. Pod překrásnými oděvy se skrývaly ostré ocelové jehly a hřeby.

Nabis představil svou Agepu svému hostu, nechal ho přijít do bezprostřední blízkosti, třeba pod záminkou obdivování jemnosti tkanin. Pak přitiskl svého hosta na hruď panny a pomocí skrytého mechanismu chvíli „podržel“. Návštěvník posléze poměrně rychle slíbil sponzorský dar.

Tyran Phalaris šel poněkud jinou cestou. Jeho dutý ocelový býk měl sloužit k mučení pečením. Jakmile byl odsouzenec zavřený uvnitř, roztopil se pod býkem oheň a zoufalé výkřiky se měly přenášet soustavou průduchů a píšťal ven coby zvuky „libé“ či připomínající bučení. Jako první měl podle satirika Luciana svůj vynález vyzkoušet sám jeho vynálezce Perilaes. Nicméně Phalaris ho v býku nenechal zemřít, ještě živého jej poručil vytáhnout a popravu dokonal svržením ze skály. Nicméně Perilaes si na vlastní kůži vyzkoušel, že jeho vynález je dokonale funkční.

„Podle římského historika Suetonia, autora Životu dvanácti císařů, Tiberius sám vymyslel jeden způsob mučení. Přikázal nešťastníkovi vypít velké množství vína a podvázat jeho pohlavní úd strunou z loutny, aby mohl být napínán na skřipec přitahováním strun a zároveň i tlakem moči,“ popisuje v Dějinách mučení Brian Innes. Caligula se zase rád u jídla bavil pohledem na nešťastníka, do něhož byl nůž vrážen takovým způsobem a do takových míst, aby nezemřel. Tedy alespoň ne okamžitě.

Neronovy „záliby“

Nero, jenž se proslavil zapálením Říma, se krom mnoha jiných způsobů bavil tím, že nechával zašívat vězně do vlčích kůží, aby na ně následně nechal poštvat psy. Není bez zajímavosti, že byl-li souzen svobodný občan, mohl k mučení nabídnout svého otroka, neboť ten mučen být mohl a spravedlnosti tak mohlo být učiněno zadost. Sice na někom jiném, než na skutečném viníkovi, který se bolestí svého otroka tímto poněkud podivným způsobem vyplatil.

V poslední řadě zmiňme opravdu nezvyklý způsob mučení, jímž bylo nalévání octa do nosních dírek. Bolest prošlehávající hlavou a šířící se pomocí dutin musela být úděsná. Řecká a římská civilizace je často dávána do souvislostí se současným demokratickým zřízením, jež panuje na většině evropského kontinentu.

Naštěstí nepřetrvala tradice gladiátorských her, během nichž se v rámci „lidové zábavy“ zápasníci zabíjeli navzájem nebo byli předhazování divokým zvířatům, ani v právním řádu nezůstalo zakotveno vlastnictví otroků a mučení nesvobodných a cizinců jen proto, že jsou cizinci. V příštím díle se podíváme na velmi propracované umění asijských trýznitelů.