17. března 2023 15:15

Ikonická tramvajová dráha byla pro Křižíka skvělým byznysem. Původně měl ještě ambicióznější plán

František Křižík zahájil provoz své soukromé elektrické tramvajové dráhy na trase Praha–Libeň–Vysočany, plány však měl mnohem větší.

Od koňky k elektrické tramvaji

Obec Libeň projevila koncem 19. století zájem o prodloužení koněspřežné dráhy z vozovny v Karlíně do Libně, kterou v té době provozoval Edouard Otlet. Ten však odmítl investovat do stavby a provozu své vlastní finanční prostředky. V roce 1891 se ale v Praze konala Jubilejní zemská výstava, během níž František Křižík s velkým úspěchem provozoval svou elektrickou dráhu na Letné. Libeňští radní tak měli skvělou možnost si dráhu vyzkoušet a následně rozhodnout o odeslání žádosti Františku Křižíkovi o zřízení elektrické dráhy.

Celý proces přípravy zahájil Křižík spolu se získáním povolení vídeňského Ministerstva obchodu 11. června 1892. Povolení ke stavbě se týkalo plánované dráhy z Karlína do Libně a do Vysočan. Koncesi na stavbu a provozování trati udělilo ministerstvo 16. března 1895. Téměř přesně o rok později, 19. března 1896, tak mohl být slavnostně uveden do provozu první 2 200 m dlouhý úsek vedoucí od vozovny koněspřežné dráhy v Karlíně, z dnešní zastávky Urxova, na Balabenku. Křížíkova trať vedla po dnešní Sokolovské ulici, na níž již jezdila Otletova koněspřežka. Na několik let se tak Křižík s Otletem stali přímými konkurenty. Trať byla postupně prodloužena kolem karlínského varieté, přes Palmovku, Zenklovu ulici, k ulici Na Florenci a končila u dnešního Masarykova nádraží. Křižík navíc plánoval ještě rozšíření své tratě do Troje a do Brandýsa nad Labem. Tyto odvážné plány však nikdy neuskutečnil.

Čtěte také: Nejhorší havárie pražské tramvaje: Oběti bylo těžké identifikovat, za nehodu nemohla jen nebezpečná rychlost

Provoz na trati a ceny

Celá trať měřila v roce 1896 7,77 km. Většina úseků byla jednokolejných s tím, že na několika místech byly vybudované výhybny určené pro míjení vozů. Maximální povolená rychlost soupravy byla 15 km/h a vozy jezdily na trati od 6:00 do do 22:00 v intervalu 10 minut. Elektrickou energii dodávala do sítě parní elektrárna o výkonu 180 kW. František Křižík počítal i s výpadkem generátorů, a proto do systému přidal i akumulátorovou baterii, která při poruše dokázala do sítě dodávat elektrickou energii po dobu až devíti hodin.

Výše jízdného byla stanovena podle počtu stanic, které cestující vozem ujel. Jízdenka pro maximálně 6 stanic stála 5 krejcarů a nad šest stanic 10 krejcarů. Prodávaly se i bloky s 25 jízdenkami za zvýhodněnou cenu.

František Křižík poprvé nabídl svou elektrickou dráhu pražským Elektrickým podnikům k prodeji v březnu 1900. Nakonec k odkoupení dráhy došlo za částku 2 200 000 korun až 5. srpna 1907. Elektrické podniky Křižíkovu dráhu koupily jako úplně poslední ze všech soukromých drah v Praze a okolí, a získaly tak monopol na veškerou tramvajovou dopravu v aglomeraci.

Zdroj: Praha.eu

Sledujte Utajené příběhy českých dějin právě teď:

Topi Pigula

redaktor FTV Prima

Všechny články autora