Zničit Zemi a Sluneční soustavu by dokázala jediná planeta. Nová simulace odhalila křehkost vesmíru

Mezi Marsem a Jupiterem je nejen obří pás asteroidů, ale taky pořádně rozlehlá mezera. Je tak velká, že by se do ní pohodlně vešla planeta podobná zemi a podle takzvaného Titiova-Bodeova pravidla, které hovoří o jisté pravidelnosti v hodnotách průměrné vzdálenosti planet, tam dokonce planeta vyloženě chybí – vzdálenost mezi Marsem a Jupiterem je totiž přesně dvakrát větší, než by měla být.

Mohlo by vás zajímat: Proč nikdy nenavštívíme Jupiter? Není kde přistát a i běžný větřík tam má sílu tornáda

Odborníci proto dlouho zkoumali možnost, že se v minulosti nějaká planeta v této oblasti opravdu nacházela. Dokonce jí dali i jméno Phaeton. Uvažovalo se, že ji potkal nějaký strašlivý osud a jediné, co po ní zbylo, je právě zmíněný pás asteroidů. Od téhle teorie moderní věda víceméně upustila a simulace, kterou provedl astrofyzik Stephen Kane, bude pravděpodobně posledním hřebíčkem do její rakve. Jak totiž ukázala, Sluneční soustavu by v případě její přítomnosti pravděpodobně čekala destrukce.

Děsivé následky

Stephen Kane do své simulace zahrnul takzvanou superzemi – terestrickou, tedy tzv. kamennou planetu, které jsou mimo naši Sluneční soustavu běžné a která by vyplňovala nezvykle velkou velikostní a hmotnostní mezeru mezi naší největší terestrickou planetou (tedy Zemí) a nejméně hmotným plynným obrem Neptunem (ten je 4krát širší, a dokonce 17krát hmotnější). Něco takového by ale skutečně ve Sluneční soustavě existovat nemohlo.

Přečtěte si také: Z vesmíru bude brzy obří skládka. Neuvidíme hvězdy ani mimozemšťany, varují experti

„Tahle fiktivní planeta Jupiter postrčí natolik, že to stačí, aby destabilizoval všechno ostatní,“ vysvětlil Kane. Obrovitý Jupiter má díky mase čítající 318násobek hmoty Země takový gravitační vliv, že by nejen změnil tvar oběžné dráhy Země (což by ji učinilo buď zčásti, nebo zcela neobyvatelnou), ale mohl by ji dokonce i s Merkurem a Venuší jednoduše vymrštit mimo Sluneční soustavu.

Uran a Neptun by se rázem ocitly daleko ve vesmírných hlubinách. Simulace tak ukázala, že je Sluneční soustava pečlivě vyvážená a vyladěná.

Dobře, že ji nemáme

Jediné těleso, které by tak v mezeře mezi Jupiterem a Marsem mohlo existovat, aniž by to znamenalo katastrofu, by muselo být velice drobné. Tak drobné, aby gravitačně nijak neovlivňovalo svoje sousedy. „Hodně astrofyziků by si přítomnost další planety ve Sluneční soustavě přálo – bylo by to další těleso ke zkoumání a velká mezera mezi Marsem a Jupiterem jim přijde jako plýtvání místem… je ale skutečně dobře, že ji nemáme,“ uzavřel téma Kane.

Zdroj: The Planetary Science Journal