Největší vrtulník na světě potkala obrovská tragédie. Jak se využil v Černobylu?

V 70. letech si sovětská armáda objednala u konstrukční kanceláře Michaila Leonťjeviče Mila supertěžký vrtulník, který měl co do velikosti a výkonu překonat všechny rekordy. Mil vyšel ze svého osvědčeného modelu Mi-6 z roku 1962 – rozšířil trup, zesílil celkovou pevnost, přepracoval ocas a použil výkonnější motory D-136, každý o výkonu 8 360 kW. Prototyp poprvé krátce (3 minuty) letěl 14. prosince 1977, na jeho zařazení do služby ale armáda čekala ještě dalších šest let.

Na start vrtulníku Mi-26 z letiště Budaörs na okraji Budapešti se podívejte tady:

Už Mi-6 nebyl se svými 12 metry na délku a objemem vnitřního prostoru 80 m³ žádným drobečkem, Mi-26 ho ale násobně překonal. Největší vrtulník světa je lehce přes 40 metrů dlouhý a osm metrů vysoký, jeho vnitřní objem je 135 m³. Stroj, který obsluhuje pětičlenná posádka, dokáže přepravit 20 000 kg nákladu, 80 plně vyzbrojených vojáků nebo 60 ležících raněných. Dosahuje maximální rychlosti 295 kilometrů v hodině a cestovní rychlostí 255 kilometrů za hodinu.

V Sovětském svazu, respektive v Rusku, se vyrobilo nejméně 316 kusů Mi-26 (v kódu NATO „Halo“), z nichž asi 40 skončilo v cizině. Kromě transportu vojenského materiálu včetně třeba těžkého dělostřelectva se upravené obří vrtulníky osvědčily při hašení požárů (jsou schopny shazovat 17 260 litrů vody) nebo v civilní dopravě k transportu až 63 cestujících.

Uhasíme Černobyl a přivezeme mamuta

Transportní schopnosti Mi-26 neunikly pozornosti sovětského velení při likvidaci jaderné havárie na černobylské jaderné elektrárně, k níž došlo v dubnu 1986. Tři desítky těchto těžkých strojů spolu s mnoha lehčími Mi-6 shazovaly do rozervaného reaktoru tuny písku a bóru ve snaze udusit neřízenou jadernou reakci. Po několika dnech soustavných přeletů nad hořícím jádrem povrch mnoha z nich pokryla dvoucentimetrová vrstva spečeného radioaktivního prachu, kterou se mechanikům nedařilo odstranit. Nakonec musely být dva obří Mi-26 z bezpečnostních důvodů zakopány deset metrů pod zem.

Při jiné speciální misi v roce 1999 dopravil jeden z těchto těžkých vrtulníků 25tunový blok zmrzlé půdy s 23 000 let starým tělem mamuta ze sibiřské tundry do Chatangy v tajmyrské oblasti, kde ho vědci dále zkoumali.

Spása pro Chinook

Podstatně nebezpečnější transport se odehrál v březnu 2002 ve východním Afghánistánu. Americká armáda tady při operaci Anakonda proti základnám al-Káidy a Tálibánu ztratila dva své transportní vrtulníky CH-47 Chinook. Jeden z nich bylo možné zachránit, ale americký nákladní vrtulník Sikorsky CH-53E nedokázal kvůli nadmořské výšce 2 600 metrů ani po odstranění paliva, listů rotoru a veškerého nepotřebného vybavení poškozený a stále ještě 12 tun vážící Chinook zvednout. Za 300 000 dolarů to ale zvládl Mi-26, který v sousedním Tádžikistánu provozovala soukromá ruská společnost.

Takhle si největší vrtulník světa poradí s Chinookem:

Mi-26 sestřelen

Nejtragičtější okamžik v letecké služební historii obřího vrtulníku nastal 19. srpna 2002. Toho dne se k letišti v Chankale na okraji Grozného blížil Mi-26 se 142 vojáky a důstojníky ruských vzdušných sil, když jeden z motorů zasáhla přenosná protiletadlová raketa 9K38 Igla odpálená čečenským povstalcem ze zničeného paneláku poblíž letiště. Přetížený vrtulník nouzově přistál v minovém poli na okraji dráhy a začal hořet.

Vnitřek stroje byl přitom zaplavený palivem a hlavní dveře se zasekly, takže ven se nouzovým východem dostala jen pětičlenná posádka a 29 vojáků. Ani ti ale neměli vyhráno, protože mnozí se stali obětí nášlapných min. Na následky těžkých popálenin během několika dnů zemřelo 14 lidí, celkově si sestřelení vrtulníku vyžádalo 127 obětí, což znamená největší ztrátu na životech v historii vrtulníkového letectva.

ZDROJ: Airforce Technology