Rusové 40 let tajili strašlivou smrt více než 100 lidí. Vše odhalil až pád režimu
Kosmické katastrofy (6) – Nedělinova katastrofa
Největší katastrofa v dějinách raketové techniky se odehrála v šedesátých letech v Sovětském svazu. Pravda vyšla najevo až skoro o třicet let později.
Rivalita USA a Sovětského svazu se dotýkala téměř všech důležitých oborů a raketová věda nebyla výjimkou. V kosmodromu Bajkonur pracovalo v 60. letech 250 techniků a inženýrů pod vedením maršála Mitrofanova Nedělina na balistické raketě R-16, která měla být obranným prostředkem proti případnému atomovému úderu. Sovětské vedení chtělo raketu co možná nejdříve a Nedělin chtěl svým nadřízeným vyhovět. Měl dokonce zásadní ambici, která se bohužel nestala osudnou jen jemu.
Zážeh rakety ve vesmírném středisku Bajkonur Zdroj: Profimedia.cz
Chruščov společně s pionýry. Zdroj: ČTK
Mitrofan Ivanovič Nedělin (vlevo) Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Mitrofan Ivanovič Nedělin Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Balistická střela R-11/R-11M Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Tragický 24. říjen 1960
Raketa měla být poprvé zkušebně odpálena v červenci roku 1961. Nedělin chtěl ale oslnit Chruščova a raketu poslat do nebes už 24. října 1960, tedy na oslavu Velké říjnové revoluce. Právě kvůli tomu se Nedělin snažil práci uspěchat a zkracoval termíny, čímž porušoval bezpečnostní předpisy. I kvůli tomu bylo neopatrně nakládáno s palivovou směsí, kterou tvořila ze 73 % kyselina dusičná a z 27 % hydrazin. Kvůli zplodinám se jí přezdívalo „ďáblův jed“ a nikdo kromě pověřených osob s ní neměl pracovat. Jak ukazuje pořad Kosmické katastrofy na Prima Zoom, rozhodně se na tento předpis mělo dbát.
Přípravu startu provázelo hned několik technických nedostatků, Nedělin však stále tlačil na vypálení rakety 24. října, a tak bylo ten den všechno připraveno ke startu. Při zážehu nastal zkrat v elektrickém obvodu, ten zažehl palivovou směs a raketa na místě vybuchla. Zahynulo přes sto lidí, včetně samotného Nedělina. Sovětský svaz hroznou katastrofu tajil, jak to šlo. Náhlá úmrtí přičetl leteckému neštěstí a pravda vyšla najevo až v roce 1989.
Zdroj: Smithonian Magazine