Najděte 430 milionů korun. Tajná mapa k nacistickému pokladu byla odhalena veřejnosti

Poklad uložený ve čtyřech muničních bednách tvořily mince, hodinky, šperky, diamanty a další drahokamy v odhadované hodnotě 2–3 milionů tehdejších nizozemských guldenů. V přepočtu na dnešní měnu by to bylo 17,9 milionu euro, tedy nejméně 430 milionů korun.

Svůj cenný náklad vojáci zakopali 70–80 cm hluboko pod kořeny topolu na okraji vesnice Ommeren ležící asi 27 kilometrů západně od Arnhemu, kde, jak víme z filmu Příliš vzdálený most, v září 1944 Britové v rámci zpackané operace Market Garden marně bojovali o most přes Rýn. K ukrytí pokladu ale došlo mnohem později, zřejmě v dubnu 1945, když hrozilo, že se Spojenci Arnhemu doopravdy zmocní. K tomu skutečně došlo 12.–14. dubna 1945.

Mapa označující křížkem místo, kde je poklad ukrytý, je součástí takřka sedm centimetrů tlustého fasciklu, který o neúspěšném poválečném pátrání po nacistickém zlatu a diamantech vedla a po desítky let utajovala nizozemská vláda. Badatelé, novináři i amatérští archeologové zajásali – najít a vyzvednout poklad z konce druhé světové války se teď díky odtajnění dokumentů může pokusit kdokoliv.

Případ upovídaného vojáka

Podle britského listu The Observer by jakékoliv zmínky o pokladu navždy zmizely, nebýt upovídaného německého vojáka Helmuta S., který byl přítomen jeho zakopání. Národní archiv jeho celé jméno tají, protože Helmut S., narozený v roce 1925, může být stále naživu, dosud se ho ale nikomu nepodařilo vystopovat. Ze tří dalších vojáků dva válku nepřežili a poslední jednoduše zmizel.

Helmut S. se ale ocitl v hledáčku Spojenců, když si podle poradkyně nizozemského Národního archivu Annet Waalkensové „v Berlíně trochu pustil pusu na špacír“. Historka o pokladu vzápětí doputovala do nizozemského Beheersinstitutu, což je vládní úřad odpovědný za správu majetku lidí, kteří zmizeli ve druhé světové válce včetně deportovaných Židů, holandských špionů a německých občanů, kteří žili v Nizozemsku.

Podle Helmuta S. se čtveřice jeho kamarádů dostala k pokladu poté, co byla v srpnu 1944 bombardována arnhemská pobočka Rotterdamské banky. Při náletu byl zničen její sejf a po ulici se válely šperky, mince a další cennosti. Jeho kamarádi posbírali, co se dalo, a svůj lup později uložili v zinkových bednách od munice.

Neúspěšná pátrání po pokladu

Agenti Beheersinstitutu pak v letech 1946–47 po pokladu třikrát neúspěšně pátrali. První pokus ztroskotal kvůli zmrzlé půdě, další s použitím primitivních detektorů kovů nepřinesl žádný výsledek. Ke třetímu pokus pak Beheersinstitut přizval z Německa i Helmuta S., ale bez ohledu na jeho očité svědectví a mapu, kterou jim předal, bylo i toto pátrání neúspěšné.

Nizozemské úřady dnes pracují s několika teoriemi. Podle jedné z nich mohl poklad vyzvednout náhodný svědek, který pozoroval německé vojáky, jak bedny zakopávají. Další možností je, že se ho zmocnil nezvěstný čtvrtý voják, který poté beze stopy zmizel. Jiné indicie ale ukazují na Američany. Během třetího pokusu o vyzvednutí pokladu totiž tým Beheersinstitutu zaznamenal, že půda v okolí předpokládaného pokladu byla narušena a pohybují se tu dva američtí důstojníci.

Banky vykrádali Němci i Spojenci

Jak upozorňuje historik Joost Rosendaal, tvrzení Helmuta S. o tom, že se vojáci dostali k pokladu v srpnu 1944, nejspíš není pravdivé – ten měsíc totiž Arnhem žádný nálet nezažil. Nicméně fakt, že se nizozemské banky stávaly cílem loupeživých nájezdů německých a minimálně v jednom případě také spojeneckých vojáků, je potvrzenou skutečností. Podle Rosendaala jen v říjnu 1944 Němci v Arnhemu vyloupili nejméně pět bank a v dubnu 1945 po osvobození města byla jedna místní banka vykradena skupinou vojáků v britských uniformách.

Skepsi nad tím, jak to s pokladem vlastně bylo (a zda je případně stále na svém místě), zesiluje i skutečnost, že okolí Ommerenu v noci z 24. na 25. dubna 1945 doslova přeoralo svým náletem britské Královské letectvo. Pokud se části pokladu dostaly na povrch, mohli je sesbírat místní, případně je mohli Němci odvézt do Německa. Annet Waalkensová z nizozemského národního archivu ale doufá, že zlato a diamanty jsou stále na svém místě, a díky nově zveřejněné mapě, kterou si může kdokoliv v Haagu prostudovat, spatří světlo světa, a bude tak možné vystopovat některé z jeho právoplatných majitelů.

ZDROJ: The Observer