Archeologové objevili ve Středomoří 12 starobylých vraků na jednom místě. Hřbitov lodí teď vydává své poklady

Téměř sedm desetiletí archeologové prohledávali východní Středomoří ve snaze objevit vraky lodí, jež se potopily podél starověkých lodních tras. Teď se týmu podmořských archeologů podařil opravdu spektakulární objev. V hloubce dvou kilometrů narazili na flotilu 12 vraků zahrnující helénské, římské, raně islámské a osmanské lodě, které se v Levantském zálivu potopily mezi 3. stoletím př. n. l. a 19. stoletím n. l.

Vraky objevené na dně Levantského zálivu leží jen několik kilometrů od sebe západně od pobřeží Libanonu mimo teritoriální vody kteréhokoliv státu. Tým podmořských archeologů používá k jejich průzkumu dálkově ovládané roboty, s jejichž pomocí se podařilo mnohé nálezy vyzvednout a následně zdokumentovat.

Vrak osmanské lodi je plný pokladů

Jedním z vraků je osmanská obchodní loď ze 17. století popisovaná jako „absolutní kolos“. Je dvakrát větší než běžné lodě tehdejší doby a v jejím ztraceném nákladu výzkumníci objevili stovky předmětů pocházejících ze 14 různých kultur a civilizací. Je mezi nimi nejstarší čínský porcelán nalezený ve středomořském vraku, zdobené italské džbány, pepřová zrnka z Indie nebo parfémy z Arábie.

Podle britského archeologa Seana Kingsleyho, jenž pracujíce pro společnost Enigma Shipwrecks Project (ESP), se loď potopila kolem roku 1630 při plavbě z Egypta do Istanbulu a představuje časovou schránku popisující počátky globalizovaného světa. „Zboží a vybavení náležející ke 14 kulturám a civilizacím od Číny, Indie, Perského zálivu a Rudého moře, až po severní Afriku, Itálii, Španělsko, Portugalsko nebo Belgii jsou pozoruhodně kosmopolitní pro předmoderní přepravu jakékoli doby,“ prohlásil Kingsley pro britský týdeník Observer.

Osmanská loď podle něj byla dlouhá 43 metrů a vezla až 1000 tun nákladu. Jedná se o unikátní příklad námořní technologie tehdejší doby.

Čínský porcelán nalezený ve vraku zahrnuje 360 zdobených šálků a talířů vyrobených v pecích císaře Ču Jou-ťiena (1611–1644), posledního vládce dynastie Ming. Jde o čajové sety, které ale Osmané používali k pití kávy. Právě to se spolu s kouřením tabáku ve vodních dýmkách stalo základem osmanských kaváren přinejmenším sto let před tím, než byla v roce 1652 otevřena první londýnská kavárna.

(mih)