Ve slavné bitvě národů zemřelo 92 000 vojáků. Napoleonovi podrazil nohy zničený most

Na podzim roku 1813 už měla Evropa Napoleona plné zuby. Rok předtím v Rusku přišel o většinu armády a na poslední chvíli zabránil spiknutí v Paříži, teď se však nezastavitelný císař v čele nových oddílů v Německu postavil v pořadí již šesté koalici.

Přečtěte si také: Napoleonovo dobytí Moskvy mělo hořkou pachuť. Zákeřná ruská past ho vyhnala až do Paříže

V rozhodujícímu střetnutí došlo ve dnech 16.–19. října 1813 u Lipska v bitvě, které se kvůli pestrému složení obou táborů také říká bitva národů. Napoleon, který byl na místě jako první, měl k dispozici 177 000 mužů a 700 děl, k Lipsku se navíc blížily posily v síle 18 000 vojáků. Část Napoleonových sil tvořili Poláci a Italové, některé země Rýnského spolku (Sasko a Württembersko) v průběhu bitvy přešly k nepříteli. Francouzskou armádu tvořili hlavně čerství odvedenci a trpěla nedostatkem koní – většina jich totiž zahynula během tažení do Ruska.

Pomsta za Slavkov

S výjimkou ruského kontingentu, kterému velel osobně car Alexandr I., stál v čele vojsk protifrancouzské koalice kníže Karel Filip ze Schwarzenbergu. Náčelníkem jeho štábu byl Josef Václav Radecký z Radče a dělostřelectvu velel vrchní velitel rakouského dělostřelectva generálmajor Josef von Smola, původem z Teplic. Vedle rakouské armády, v níž bylo i mnoho Čechů, měl Schwarzenberg pod svým velením i pruské a švédské oddíly, do boje ale zasáhli také Španělé, Nizozemci, Švýcaři nebo Britové.

Dohromady koalice přitáhla k Lipsku s 257 000 vojáky a 1 400 děly, během bitvy ale dorazilo dalších 110 000 mužů. Alexandr I. nebyl jediným monarchou na bojišti – příležitost rozdrtit Napoleona si nechtěl nechat ujít ani rakouský císař František I., který stejně jako ruský car nemohl francouzskému vojevůdci zapomenout ostudnou porážku u Slavkova v roce 1805.

V první den bitvy zaútočilo na Napoleonovy pozice 78 000 koaličních vojáků z jihu a 54 000 ze severu, ani jedna strana ale nezískala převahu a řežba, v níž Napoleon ztratil 25 000 a spojenci 30 000 mužů, skončila patem. V bitvě se vyznamenal neapolský král Joachim Murat, který v čele útoku 10 000 francouzských, italských a saských jezdců pocuchal pruské oddíly takovým způsobem, že se daly na panický ustup. Následujícího dne 17. října se oba soupeři zaměstnávali šarvátkami a přeskupováním sil, rozhodujícím dnem bitvy se tak stal 18. říjen 1813.

Rozhodující den

Když se Napoleon toho dne probudil z krátkého spánku, zjistil, že jeho oddíly jsou v okolí Lipska téměř úplně obklíčené. Jedinou cestu k případnému ústupu nabízela silnice na jihozápad k Erfurtu, kterou také hned nechal zajistit. Spojenci na tento den naplánovali celkem šest různých útoků a do práce se dali hned ráno.

Francouzům se zpočátku dařilo, jejich morálka ale utrpěla vážnou trhlinu, když kolem 9. hodiny ranní z ničeho nic přešlo 5 400 Sasů na stranu nepřítele. Těžké boje trvaly celý den, na mnoha místech s až nepochopitelnou urputností.

Car Alexandr si například usmyslel, že jeho oddíly za každou cenu obsadí vesnici Probsthedia jihovýchodně od Lipska, a přinutil svého generála Michaila Bogdanoviče Barclay de Tolly, aby tím směrem hnal jednu vlnu pěchoty za druhou. Francouzi opření o barikády na okraji osady všechny útoky odrazili, a i když se nakonec ruské 3. pěší divizi podařilo do vesnice proniknout, byli útočníci vzápětí vytlačení Napoleonovou císařskou gardou.

Na severním okraji Lipska se 137 děl francouzského maršála Augusta Marmonta pustilo do souboje se 180 koaličními děly v Schönefeldu a střety zde trvaly až do nočních hodin. Pruský maršál Gebhard Leberecht von Blücher nakonec zatlačil Marmonta téměř do města a boje se přenesly na předměstí Lipska. Do této fáze bitvy zasáhla i britská raketová brigáda, která Francouze zasypala stovkami raket se zápalnými a tříštivými hlavicemi, jejichž konstrukci okoukal britský vynálezce William Congreve v Indii.

Francouzům už 18. října odpoledne začala docházet munice a Napoleon pochopil, že přišel čas zahájit ústup. Ten začal ve dvě hodiny ráno 19. října, přičemž ho mělo krýt 30 000 vojáků vedených Charlesem-Nicolasem Oudinotem a polským knížetem Józefem Antonim Poniatowským, ponechaných jako zadní voj v Lipsku.

Předčasně zničený most

Bojiště u Lipska rozdělovaly řeky Elster, Pleisse, Luppe a Parthe na čtyři části a významnou roli tak v celé bitvě hrály mosty. Nejinak tomu bylo při opouštění města. Protože si Napoleon zajistil pouze jednu ústupovou cestu, mohl použít jediný kamenný most přes řeku Pleissu. Ústup se tak záhy změnil v chaos, když se na úzkém mostě tlačily muniční vozy, děla, zvířata, vojáci, ženy a ranění.

Koaliční velitelé až do 7. hodiny ráno vůbec netušili, že Napoleon město opouští. Teprve kolem 10. hodiny dopoledne zahájili útok, který ale jednotky Oudinota a Poniatowského dokázaly zadržet. Evakuace pokračovala dál a zdálo se, že Napoleon měl zase jednou štěstí. Jenže pak přišla katastrofa.

Kolem jedné hodiny po poledni kaprál, který měl po stažení všech francouzských sil za úkol vyhodit most do povětří, propadl panice a nálože předčasně odpálil, přestože most byl v té chvíli stále přeplněn vozy a lidmi. Kusy mostu, vozů a lidských těl vyletěly do vzduchu a tisíce vojáků zůstaly odříznuty v Lipsku. Většina se vzdala, mnozí se ale snažili řeku přeplavat. Takto se zachránil i maršál Oudinot, kníže Poniatowski takové štěstí neměl – zesláblý četnými zraněními se v řece utopil.

Mohlo by vás také zajímat: Bitva bitev, krev po kolena. Napoleon do smrti vzpomínal na moravský zázrak

Z Lipska na Elbu

Ve čtyřdenní bitvě, která až do první světové války zůstala největším vojenským střetnutím historie, zvítězila protifrancouzská koalice za cenu 54 000 mrtvých a raněných vojáků. Napoleon ztratil „jen“ 38 000 mužů, dalších 30 000 jich ale padlo do zajetí po předčasném zničení mostu.

Napoleon vyvázl, důsledky porážky ale byly tragické. Jeho dosavadní spojenci v Německu od něj odpadli a koaliční armády šest měsíců po bitvě u Lipska v březnu 1814 dobyly Paříž. Napoleon byl po nucené abdikaci internován na ostrově Elba a vítězné mocnosti se sešly na Vídeňském kongresu, aby nakreslily nové uspořádání Evropy a světa. Napoleon ale ještě neřekl vše, v jeho posledním partu měla sehrát zásadní roli vesnička Waterloo ležící asi 20 kilometrů jižně od Bruselu…

Zdroj: World History Encyclopedia, Encyclopedia Britannica