Zničí parazitické houby lidstvo? K apokalypse můžeme mít až nečekaně blízko

Tvůrci populární hry a posléze i seriálu The Last of Us představují svět po bizarní zombie apokalypse, již má na svědomí parazitická houba. Tvůrci se kupodivu inspirovali skutečným organismem, přezdívaným trefně „zombie houba“ – Ophiocordyceps unilateralis. Ta se vyskytuje v Asii, jmenovitě v Nepálu, Číně, Bhútánu či Vietnamu, a způsobuje noční můry zejména mravencům.

Nemrtví a ovládaní mravenci

Jakmile houba mravence napadne, rozšíří se jeho nervovou soustavou a ovládne mravence na svalové úrovni, neinfikuje však jeho mozek. Mravenec tedy nejspíš vnímá, že jeho tělo se pohybuje proti jeho vůli. Ovládaný mravenec se vzdálí od kolonie a hledá místo, kde má houba ideální podmínky k životu. Následně si najde vyvýšené místo, kde houba konečně napadne i jeho hlavu, na níž vytvoří výrůstek. Ten exploduje a rozšíří spory, které hledají další trudné hostitele.

V ohrožení houbou je především hmyz a drobní členovci, a to díky tělesné teplotě. Parazitické houby sice mají rády teplo a vlhko, jejich tolerance ale není neomezená – vyšší tělesná teplota, jakou mají právě savci, Ophiocordyceps unilateralis zabíjí. A nejen ji. Na světě jsou miliony druhů hub a plísní, z toho je známo jen 500 druhů, které dokážou přežít v organismu savce.

Adaptace hub a plísní skrze teplo

Jednou z nich je například Sporothrix brasiliensis, hojně rozšířená v Brazílii. Houba se vyskytuje v půdě, hnoji či v rostlinách. Šíří se dost podobně jako houba v již zmíněné populární hře – můžeme vdechnout její spory nebo nás může zasáhnout skrze poranění. Drobná oděrka či vdechnutí stačí k onemocnění sporotrichózou, která zasahuje kůži, podkoží a ve vzácnějších formách také plíce, klouby, kosti i mozek.

Seriál a potažmo i původní počítačová hra vycházejí z předpokladu, že se díky globálnímu oteplování parazitické houby přizpůsobí vyšším teplotám. Sci-fi? Ne tak docela. Výzkumy prokázaly, že houby lze skutečně „vychovat“ k toleranci na vyšší teploty, pokud je vystavujeme jejich postupnému zvyšování. Pokud si vypěstují dostatečnou toleranci, je teoreticky možné, aby některé z nich přešly z hmyzu na savce. Zatím jde pouze o hypotézu, nicméně jí dost nahrává například výskyt kvasinky Candida auris.

Až na krev

Candida auris se od roku 1996 začala objevovat simultánně na třech různých kontinentech a její šíření se dává do souvislosti právě s rostoucím globálním oteplováním. Kvasinka napadá krevní řečiště a způsobuje různé druhy infekcí. Je přenosná z člověka na člověka a nezřídka se objevuje ve zdravotnických zařízeních. Globální oteplování tedy bezpochyby má na mnohé typy hub a plísní vliv, některé se pak mohou vyvinout tak, aby představovaly patogenické nebezpečí pro člověka. Tak si držme palce, aby nákaza opravdu nebezpečnými variantami hub, které řádí v říši hmyzu, zůstala v případě člověka pouze hypotézou a my se stále mohli bát jen u obrazovek televize.

Zdroje: Vulture / National World / National Library of Medicine