Každý člověk je někdy nakažený nějakým parazitem. Otázkou zůstává pouze to, kolik jich v těle či na těle máme.

Největší sršeň světa zabije i člověka. Podívejte se, jak agresivně loví
Každý člověk je někdy nakažený nějakým parazitem. Otázkou zůstává pouze to, kolik jich v těle či na těle máme.
Každý člověk má na sobě či v sobě nějakého parazita. Jen o něm často neví.
Přinést vši ze školy či školky je stále velmi běžné. Jakmile se ve třídě objeví, stačí 8–10 dnů, aby se z vajíček (hnid) vylíhly larvy, a další zhruba týden, aby z nich byli dospělci. Ti pak žijí měsíc a plní základní smysl života: rozmnožit se. Zavšivení je z právního hlediska bráno jako infekční choroba, ostatně v minulosti byly vši jedním z důležitých přenašečů tyfu. „Larvy i dospělé vši se živí krví, kterou sají přizpůsobeným ústním ústrojím několikrát denně. Podle výšky hnid na vlasu můžeme odhadnout délku trvání infekce. Jsou-li hnidy těsně u hlavy, je napadení vší hlavovou čerstvé,“ píše Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje.
Vši jsou stále problém
Zdroj:
iStock
Toxoplasma gondii je jednobuněčný parazit měnící chování kočkovitých šelem, a pokud se dostane do lidského organismu, tak i u lidí. U většiny lidí vypadá nemoc jako běžná lehká chřipka, ale u těhotných žen hrozí poškození plodu. Navíc se ukázalo, že nakažení má vliv na reakční dobu (postřeh) a svou roli dokonce hraje i Rh faktor nakaženého jedince. Získat parazita lze třeba z tepelně neupraveného masa (tatarák), neumyté zeleniny, či dokonce z mazlení se s kočkou. Právě kočky a kočkovité šelmy jsou v přirozeném cyklu finálními hostiteli těchto parazitů. Člověk napadený toxoplazmózou ji v sobě má až do konce života. „V České republice je nakažena asi třetina osob, v některých zemích (např. ve Francii) je však nakaženo téměř 90 % populace,“ udává web Evoluční parazitologie Přírodovědné fakulty Univerzity Karlovy.
Jedna z tasemnic žijících v lidských střevech se jmenuje tasemnice bezbranná. Potravu získává celým povrchem těla a její délka může být až 10 metrů. Člověk je její definitivní hostitel, zatímco tasemnice dlouhočlenná bere člověka jen jako mezizastávku. Larvální stadium, boubel, se do člověka dostane z nedostatečně tepelně upraveného masa (zabijačka, raw steaky, tatarský biftek). Tasemnice může v lidském střevě přebývat několik let. Příznaky jsou hubnutí, střevní problémy a nechutenství.
Lidský ekosystém hostí desítky druhů parazitů
Zdroj:
iStock
Sotva půlmilimetrový roztoč se zavrtává do kůže a způsobuje nepříjemné svědění. Zákožka svrabová parazituje nejen u lidí, ale třeba i psů nebo prasat. Jakmile se v kolektivu objeví, rychle se šíří jak mezi partnery (objetí, sex), tak například mezi sportovci či přáteli (osobní kontakt). Příčinu svrabu objevil v 19. století vídeňský lékař moravského původu Ferdinand von Hebra.
Klasická hláška o psích blechách, co na člověka nejdou, není pravdivá. Blechu člověk může chytit od psa, kočky, krtka nebo ježka. V minulosti to byly právě blechy, které stály za morovými ranami. Blecha obecná byla v Česku i v Evropě v období mezi 14.–19. stoletím nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Přenos moru mezi krysami chovanými v rámci experimentu se podařilo prokázat až v roce 1902, kdy byli hlodavci chováni v klecích, ovšem tak, aby se blechy mohly dostat z jedné klece do druhé.
Štěnice se člověk těžko zbavuje
Zdroj:
iStock
V roce 2017 zažilo Česko nebývalou invazi štěnic. Jejich enormní výskyt hlásila celá řada měst, od severočeského Mostu po jihomoravské Brno. Navíc se u nás objevila štěnice tropická, která začala vytlačovat štěnici domácí. Ne vždy souvisí výskyt štěnic s nízkou úrovní hygieny. Štěnice se drží i v bytech, kde je uklizeno. Důvodem mělo být velké cestování, což aktuální koronavirová situace brzdí, ale i nákupy v obchodech s použitým zbožím. Živí se primárně krví, což se na kůži projeví zrudlou vyrážkou. Tento v dospělosti až 5 mm velký hmyz sice nepřenáší žádné nebezpečné choroby, přesto se ale stal symbolem znečištěných míst.
Trudník mazový patří mezi velmi specializované roztoče žijící na lidském obličeji. Kvůli jejich velikosti, která je u mohutnějších samic necelých 0,3 mm, je těžké je objevit, nicméně postiženo je jimi zhruba 10 % české populace. Jiným druhem trudníka, žijícím na lidském těle, je trudník tukový. Tímto škůdcem je podle některých odborníků napaden každý druhý člověk.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů