Srdce mu prohnali kulkou a ošetřit ho odmítali. Rodina zavražděného aktivisty čekala na spravedlnost 30 let

Válečný veterán a dříč se se svou rodinou přestěhoval do Mound Bayou v Mississippi, což bylo město založené Afroameričany. Původně pracoval jako obchodní zástupce pro pojišťovnu, zároveň se stal prezidentem lidskoprávní organizace RCNL (Regional Council of Negro Leadership – Regionální rada černošského vedení). V rámci práce pro RCNL pomáhal organizovat například bojkot benzinových stanic, které odmítaly pouštět Afroameričany na své toalety.

Eversovy zásluhy

Tím jeho kariéra aktivisty samozřejmě nekončila, 24. listopadu 1954 byl jmenován prvním tajemníkem jiné lidskoprávní organizace, NAACP (National Association for the Advancement of Colored People – Národní asociace pro povznesení barevných lidí).

Jedním z nejznámějších úspěchů Eversova působení bylo přijetí prvního černošského studenta Jamese Mereditha na univerzitu výhradně pro bílé – University of Mississippi, kam se sám Evers kdysi hlásil a nebyl přijat kvůli barvě pleti. Zároveň vystupoval proti zrušení černošských obchodů, jak uvidíte v pořadu Amerika v barvě na Prima Zoom. V pořadu bohužel uvidíte i smutný konec Eversovy kariéry.

Útoky rasistů

Kvůli práci pro NAACP se s rodinou přestěhoval do Jacksonu, který měl silné zastoupení v řadách rasistů a příslušníků nechvalně známého Ku Klux Klanu. Evers byl tehdy pod velkým tlakem. Vládní činitelé sledovali aktivity lidskoprávních hnutí se značnou nevolí a Evers tak čelil nátlaku ze strany bezpečnostních složek. Kromě toho byly na denním pořádku anonymní výhrůžky smrtí. Že je situace vážná, pochopili Eversovi ve chvíli, kdy v okně jejich domu přistál Molotovův koktejl.

Na doporučení, aby si změnil identitu a přestěhoval se jinam, Evers odmítal přistoupit. Nechtěl svůj boj s rasismem jen tak vzdát. Místo toho Eversovi cvičili své děti na to, jak zvládnout nebezpečné situace jako fyzický útok nebo střelbu. Tomu nejhoršímu ale Evers předejít nedokázal.

Život je jen pro bílé

Když se Medgar Evers vracel 11. června 1963 večer ze schůze NAACP, přijížděl ke svému domu zcela nezvykle sám, bez obvyklého doprovodu sledovacího vozu FBI a policejních aut. Později panovalo podezření, že mezi členy bezpečnostních složek bylo dost členů Ku Klux Klanu. Evers nicméně jako obvykle zajel na příjezdovou cestu, vystoupil z auta a v tu chvíli jej do zad zasáhla střela vypálená z pušky Eddystone M1917 Enfield. Kulka prolétla Eversovým srdcem a srazila jej k zemi. Evers vstal, dopotácel se 10 metrů ke vchodovým dveřím a zhroutil se na zem. Před dveřmi jej našla jeho žena Myrlie.

Evers byl okamžitě odvezen do místní nemocnice, k rozčarování jeho už tak otřesené ženy ale personál nemocnice odmítal postřeleného muže ošetřit. Nemocnice byla jen pro bílé. Teprve až když se Myrlie podařilo vysvětlit, kdo její manžel je, byl Evers přijat k ošetření. Lékařům se ale nepodařilo muže zachránit, o 50 minut později zemřel ve věku 37 let. Aktivista zakončil svůj život dalším prvenstvím, byť ve výsledku o dost chmurnějším – byl prvním Afroameričanem přijatým k ošetření do nemocnice pro bílé ve státě Mississippi.

Čekání na spravedlnost

Incident nabyl takového významu, že Eversův pohřeb byl přenášen v televizním vysílání. Jako válečný veterán byl Medgar Evers pohřben se všemi náležitými poctami a jeho smrt jen posílila odhodlání bojovat s rasismem nenásilnou cestou. To se projevilo při následném protestu v Jacksonu, jehož se zúčastnilo 5 000 lidí. Na pochod, jehož se zúčastnil i Martin Luther King Jr.,  dohlížely ozbrojené hlídky. Mezi demonstranty a policií povážlivě stoupalo napětí, organizátoři pochodu ale situaci zvládli a akce se obešla bez násilí.

Policii se navíc poměrně rychle podařilo vypátrat vraha. Byl jím člen Ku Klux Klanu Byron De La Beckwith. Dostat samolibého rasistu za mříže ale nebylo vůbec jednoduché.

Beckwith byl poprvé souzen v roce 1963, kdy Afroameričané ještě nemohli být členy poroty, a tak se soud nevyvíjel tak, jak by měl. Porota se neshodla na jednoznačném rozsudku, takže Beckwith se prozatím odsouzení vyhnul. Se stejným výsledkem dopadlo líčení o rok později, kdy Beckwith odešel od soudu jako svobodný muž. Myrlie Eversová se ale nevzdávala a zasadila se o to, aby byl případ předán novému soudci. Na toho trpělivě čekala dlouhých třicet let.

Případ byl pro nové skutečnosti znovu otevřen v roce 1994. V rámci obnoveného vyšetřování byla nařízena exhumace Eversova těla. Zároveň byl objeven svědek, před nímž se Beckwith chlubil vraždou Everse. Tentokrát vrah spravedlnosti neunikl. 73letý Byron De La Beckwith byl odsouzen na doživotí, které ve výsledku trvalo pouhých 7 let. Beckwith zemřel ve vězení 21. ledna 2001 ve věku 80 let.

Zdroj: NAACP