Ve strašidelné psychiatrické léčebně našlo smrt přes 100 tisíc pacientů. Lobotomie zde nebraly konce
Útočiště pro lidi, kteří byli vypuzeni ze světa, nebo peklo na zemi, ze kterého nebylo úniku? Opuštěná psychiatrická léčebna v Západní Virginii nahání hrůzu i po letech.
V srdci Západní Virginie se nachází znepokojivá připomínka toho, jak se zprvu dobře zamýšlený projekt zvrhl v lidské zneužívání a týrání. Zub času se na opuštěné psychiatrické léčebně sice podepsal, ale hrůzu naháněl obrovský komplex už tenkrát.
Transalleghenský ústav pro choromyslné ve Westonu vznikl v polovině 19. století za účelem oddělit psychicky nemocné pacienty a poskytnout jim léčebné praktiky. Místo pomoci zde ale našlo smrt více než 100 tisíc pacientů, na kterých se zkoušely nejbrutálnější lékařské techniky. Jak píše web Legends of America, to nejhorší ale mělo stále přijít.
Otec lobotomie
Chápání mozku a psychických poruch bylo stále primitivní a léčení morbidní. V 50. letech minulého století se však stalo ještě brutálnější poté, co se lobotomii dostalo velké pozornosti v zámoří. Za jejím zlatým věkem stojí podle listu The Guardian muž jménem Walter Freeman, který prováděl operace ostrým nástrojem, jenž pronikal koutkem oka do prefrontálního laloku skrz lebku.
Je až k nevíře, že se pro tuto barbarskou techniku dobrovolně rozhodla i mladší sestra Johna F. Kennedyho Rosemary Kennedyová. Od operace očekávala třiadvacetiletá žena zmírnění výkyvů nálad, místo toho ale skončila do konce života v ústavu s intelektem na úrovni dvouletého dítěte.
Konec teroru
Léčebna, jež měla ze začátku pojmout 250 pacientů, ale postupem času v ní přebývalo neskutečných 2 600 duševně chorých, zavřela své brány roku 1994. Je až k nevíře, že tamní lékaři dopustili zvěrstva spáchaná na lidech a dovolili, aby se z pacientů staly pouhé stíny toho, čím bývali dříve.