Ve věznici jako z noční můry zemřelo za 7 let přes 1 000 lidí. Jak to v ní vypadalo?

Ostrov byl zřejmě už v 6. století klášterní osadou, v 18. století se postupně přeměnil na britskou vojenskou základnu, která měla chránit Británii před Napoleonovou invazí. Když nebezpečí francouzského vpádu pominulo, změnila se hvězdicovitě uspořádaná pevnost v jakési vězeňské překladiště. Odsouzení zde čekali na odeslání do britských trestaneckých kolonií, jako byla Austrálie nebo Bermudy.

„Věznice zde byla otevřena v reakci na velký hladomor a velký nárůst kriminality, protože soudní systém v té době trestal krádeže velmi tvrdě,“ řekl CNN Alan O'Donnabhain, profesor archeologie na irské University College Cork.

Hřbitov pro 1 000 vězňů

Po roce 1853 se zde ale podmínky značně zhoršily – v místnostech o rozměrech 13 x 6 metrů se po čtyřiceti lidech mačkalo celkem na 2 500 vězňů, díky čemuž se zdejší věznice stala největší v britském království. I kvůli tomu také jeden ze dvou zdejších hřbitovů obsahuje až 1 000 těl vězňů, kteří zde zemřeli před rokem 1860. Po tomto roce počet obětí dramaticky poklesl na jedno úmrtí za měsíc. Pohled do jednoho z nejděsivějších vězení Evropy nabídne dokument Zapomenuté megastavby dnes ve 22:00 na Prima ZOOM.

Vězení zde fungovalo do roku 1993, kdy se pevnost vrátila ke svému vojenskému účelu. Tím ale její vězeňská kariéra nekončila: v letech 1985–2004 zde znovu pobývali vězni.