Poslední popravený v Česku zabil před Vánoci manželku i děti. Kvůli oprátce předvedl velké divadlo

Když se v jednom z panelákových bytů v Předměřicích u Hradce Králové strhla v noci z 22. na 23. prosince 1986 ostrá hádka, sousedé si asi jen odevzdaně povzdechli. Podle toho, co později vypověděli kriminalistům, nebyla podobná událost mezi tehdy třiatřicetiletým recidivistou Vladimírem Lulkem a jeho ženou Jaroslavou vůbec výjimečná. Hádali se prý denně a nezřídka došlo i na domácí násilí. Lulek navíc hodně pil a následně byl extrémně agresivní. To byl případ i předvánočního večera, kdy na svoji rodinu vytáhl nůž.

Nikdo ho nedokázal zpacifikovat

Jaroslavu podle všeho udeřil do obličeje a ona mu vyhrožovala, že zavolá Veřejnou bezpečnost. Snažila se utéct z bytu, dostihl ji ale téměř ihned a přímo na chodbě činžovního domu ji opakovaně bodl do zad. Sousedé, které přivolal křik, se ženě snažili pomoct, nedokázali od ní ale Lulka odtrhnout, ani když do něj kopali. Když s ní její manžel skončil, měla Jaroslava celkem 36 bodnořezných ran. Do břicha dokonce nožem bodl i sousedku, která se jí snažila poskytnout první pomoc. Pak se zabarikádoval v bytě.

Jedním z posledních slov, která Jaroslava řekla, bylo, aby zachránili její děti. Možná už tušila, co je čeká. Než přijela Veřejná bezpečnost a povedlo se jí zabarikádované vchodové dveře vyrazit, byly všechny děti mrtvé. Nejstarší dvanáctileté děvče leželo ubodané v kuchyni, osmiletého chlapce a sedmiletou dívku Lulek zabil v posteli. Kromě tří nevlastních dětí ubodal i svoje vlastní osmnáctiměsíční miminko a jeho tělíčko nechal jen tak ležet na zemi. Pak si podřezal žíly.

Snažil se vyhnout trestu divadlem

Přivolaní záchranáři naštěstí pomohli pobodané sousedce a přes ztrátu krve oživili a stabilizovali i Lulka. Od chvíle, kdy se probral z bezvědomí, tvrdil, že si vůbec na nic nepamatuje. Ve vazbě v Předměřicích se choval nepříčetně a odmítal jíst, proto ho nakonec převezli do psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde ho museli krmit sondou. Podle tehdejších zpráv vězeňské služby byl apatický, nespolupracoval a nechodil na toaletu, potřebu vykonával do postele. Neuvěřitelně zhubl, 10. září 1987 vážil jen 47 kilo. Když ho v lednu 1988 vezli k soudu, musel být na invalidním vozíku a na nikoho nereagoval. Obyčejný člověk by ho jednoznačně považoval za duševně nemocného.

Soudní znalci však potvrdili, že opak byl pravdou, což nakonec doložil i dopis, který pár dní po verdiktu vrah poslal svým rodičům. Lulek totiž šílenství jen předstíral, aby se vyhnul trestu smrti, který mu tehdy jednoznačně hrozil. Odborníci ho naopak popsali jako agresivního, explozivního, hysterického, emočně labilního alkoholika, jehož náprava je vyloučená. Soud ho proto za pětinásobnou vraždu poslal na šibenici a nepomohlo mu odvolání, ani žádost o amnestii. Rozsudek vykonali 2. února 1989 a Vladimír Lulek se tak stal úplně posledním člověkem, kterého na území Česka před definitivním zrušením trestu smrti popravili.

ZDROJ: Otakar Liška a kolektiv: Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918–1989, Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha 2006