Postrach Moravy zabíjel policisty a pro lidi byl Jánošíkem. Šanci na milost těžce pokazil

Martin Lecián ve dvacátých letech minulého století rozdělil českou společnost. Charismatický zločinec a vrah proslul svými kaskadérskými úniky z četnických přestřelek i šikovností při vykrádání trezorů. Pomohlo i jeho pohnuté dětství.

Zpívaly se o něm kramářské písně a lidé si vyprávěli různé povídačky, ve kterých ho přirovnávali k Jánošíkovi. Četníci mezitím zuřili a báli se o holé životy. Postrach Moravy, jak mu přezdívali, měl totiž do hrdinství opravdu daleko a chudým nikdy nic nedal, ba naopak. Sám si liboval v luxusu, dobře se oblékal, spal v luxusních hotelích… a životy četníků bral bez zaváhání a jako na běžícím pásu kdykoli se postavili mezi něj a jeho kořist.

Nešťastné dětství, polepšovna, dezerce a kriminál

Začněme ale od začátku. Lecián se narodil v říjnu roku 1900 v Uherském Ostrohu do chudé a zároveň velmi početné rodiny, kterou založil jeho otec, aniž by se obtěžoval o děti vůbec nějak starat. Místo toho seděl v hospodě a opíjel se. A nezachránila to ani maminka, která trpěla psychickými problémy a brzy zemřela v psychiatrickém ústavu. Otec se k tomu postavil po svém – desetiletého Martina prohrál v kartách se světskými, kterým pak chlapec musel vyloženě otročit. Není divu, že jeho cesty nakonec vedly do polepšovny – kradl už odmalička.

Byla to ale právě polepšovna, kde podle svých vlastních slov dostal tu pravou školu zločinu. Jakmile se tam za ním v jeho osmnácti letech zavřely dveře, začal se naplno živit zločinem a už nikdy nepřestal. Dvakrát ho odsoudili, pak ho poslali na povinnou vojenskou službu. Posílat ho ale mohli, kam chtěli, nebyla síla, která by Leciána udržela někde, kde nechce být: dezertoval dokonce pětkrát.

Živily ho krádeže. Za jedinou noc zvládl vyloupit i několik trezorů. Používal tehdy neobvyklou metodu, jak se do zabezpečených schránek dostat. Trpěl totiž tuberkulózou a dýchat dusivý popílek sloužící jako bezpečnostní opatření, se kterým se ostatní kasaři nějak smířili, se mu nechtělo. Přišel tak s úplně jinou metodou, díky tomu ale četníci jeho práci snadno poznali.

V té době taky poznal Marii Křenovskou. Pokladny pak začali vykrádat spolu, přepadávali obchody a Lecián při jejich společných akcích začal i střílet. Úplní Bonnie a Clyde. Notoricky známé duo nakonec četníci dopadli, Leciána ale poslali kvůli tuberkulóze do léčebny, což snad ani nemohlo skončit jinak, než jeho dalším útěkem. Během něj zranil první dva strážné a velice brzy už díky jeho pistoli Mauser 1910 tekla krev.

První vraždu spáchal 19. ledna 1927 – zastřelil strážníka Rudolfa Hanáka, který ho vyrušil při vloupání. Brzy nato zabíjel znovu. A pak zase. Jeho oběťmi byli vždy hlídači, četníci, strážníci, zkrátka kdokoli, kdo se odvážil postavit mezi něj a jeho kořist nebo se ho pokusil zatknout. Nakonec mu přestala fandit i větší část veřejnosti, která o něm do té doby smýšlela podobně jako o slavném zbojníkovi Jánošíkovi, protože zastřelil mladičkého četnického strážmistra, který měl krátce po svatbě a čekal s manželkou první miminko. To už Leciánovi lidé prominout nedokázali.

V té době už po něm pátralo četnictvo v celé zemi, takže používal paruky a převleky, aby nebyl tak snadno k poznání. Jednou ho poznali ve vlaku; následovala divoká přestřelka, během níž zemřel mladý četník a Lecián se zachránil skokem z jedoucí soupravy. Krátce nato po něm začala pátrat už i armáda.

Nakonec ho dopadli dva tajní policisté v civilu. Po šestiměsíčním vyšetřování a šest dní trvajícím procesu dostal 3. září roku 1927 za 10 vražd trest smrti oběšením. Tomu by se ale Lecián nakonec pravděpodobně vyhnul, protože prezident Masaryk uděloval milost téměř každému odsouzenci na smrt, kdyby se tehdy znovu nepokusil o útěk. Po dvouhodinové přestřelce ve vězení, během níž padlo víc než 100 výstřelů a jeden z mladých strážných zemřel, mu už naděje vyhnout se oprátce nezbyla. A tak se na dvoře olomoucké věznice 6. října 1927 v 6 hodin nadechl naposledy, než ho zabila oprátka.

Zdroj: Jiří Kelenberger: Martine, rosteš pro šibenici!