Slavný alchymista Rudolfa II. přišel o nohu i uši. Čechům se před smrtí mstil

Jestli postava anglického alchymisty Edwarda Kelleyho, který údajně uměl komunikovat s mrtvými, vyrobit elixír mládí a stvořit zlato, nebyla notoricky známá před premiérou filmů Císařův pekař a Pekařův císař v roce 1951, začalo se o ní šeptat brzy po nich. Jiří Plachý starší, který Kelleyho hrál, totiž za podivných okolností zemřel jen rok poté. Co na tom, že v jeho smrti podle všeho měla prsty StB. Lidé měli jasno – role magistra Kelleyho je prokletá. A s tímhle přesvědčením opět ožily všechny pověsti o schopnostech tohoto šarlatána, který zvládl ošálit pány, kmány a dokonce i Rudolfa II.

Kelleyho cesta vzhůru

O Kelleym se toho úplně jistě vlastně moc neví. Narodil se pravděpodobně 1. srpna 1555 v anglickém Worcesteru a jeho ambice byly od počátku velké. Chvilku studoval na prestižní univerzitě v Oxfordu, ale nevydržel tam. Jeho předčasné ukončení studií mu ale nebránilo, aby se do smrti oháněl titulem „magistr“. Pak se učil lékárníkem, a získal tak znalosti chemikálií, které v pozdějším životě mnohokrát zužitkoval, kdykoli chtěl na někoho zapůsobit okázalým barevným dýmem a jinými efekty. Jeho třetím zaměstnáním byla údajně práce v advokátní kanceláři, kde se ale prý dopouštěl podvodů, a když mu na ně přišli, uřízli mu v souladu se zákonem obě uši. Někteří historici ale naopak tvrdí, že měl defekt od narození. Tak či tak, uši Kelley vždycky schovával pod vlasy.

Do Českých zemí přicestoval s matematikem, astronomem a okultistou Johnem Dee, kterému nalhal, že umí komunikovat s mrtvými. Někteří historici tvrdí, že byli dokonce oba špehy královny Alžběty. Dee se brzy vrátil domů, Kelley ovšem zasekl drápek u Viléma Rožmberka v Třeboni a pak ho přijal i Rudolf II. Není divu. Císaře zvládl například přesvědčit, že umí jakýkoli kov přeměnit ve zlato a že jeho „černé zrcadlo“ umí odposlouchávat cizí rozhovory a vidět do budoucnosti.

Byly to samozřejmě všechno nehorázné lži doprovázené řadou působivých efektů. Účinek se dostavil – Kelley se stal dvorním alchymistou, pohádkově zbohatl a získal i rytířský titul. Dokonce se i oženil s mladou anglickou vdovou, která ho podle všeho opravdu velmi milovala, a žili spolu v domě v Praze, který se dnes jmenuje Faustův a má strašidelnou pověst.

Strmý pád

Jenže v případě Kelleyho pořekadlo „rychle nabyl, rychle pozbyl“ platí trojnásob. Nejenže na císaře jeho kejkle bez pořádných výsledků pomalu přestávaly platit, ale v roce 1591 v souboji zabil císařova dvorního úředníka. Věděl, že má u císaře utrum a snažil se prchnout, ale marně – cestou do Třeboně k Rožmberkům ho císařovi muži zatkli a pak ho uvěznili na Křivoklátě. Rudolf II. mu nabízel svobodu výměnou za návody k výrobě jeho kouzelných receptů, podvodník Kelley ale mohl téhle nabídky jen těžko využít, a tak mu nezbylo, než zůstat ve věži Huderka.

O tom, co se dělo dál, se historici občas přou. Není jednoduché Kelleyho skutečný život oprostit od fám, mýtů a pověr, které se okolo jeho postavy nastřádaly. Z Křivoklátu se Kelley údajně po třech letech vězení pokusil uprchnout na laně, měl ale obrovskou smůlu. Přetrhlo se mu a on dopadl na nohu tak nešťastně, že si ji nenávratně rozdrtil a museli mu ji amputovat. V tomhle stavu už po něm nikdo návrat do vězení nevyžadoval, jenže netrvalo dlouho a stejně skončil v cele, tentokrát ve vězení pro dlužníky na hradě Hněvín v Mostě.

Nepoučen z předchozích nezdarů se i odtamtud zkusil dostat po laně, uklouzla mu ruka a on si znovu zlomil nohu – jedinou nohu, která mu ještě zůstala. Následné bolesti a deprese ho údajně 1. listopadu 1597, v jeho 42 letech, dohnaly k sebevraždě jedem. Ještě předtím ale prý stihl proklít Hněvín i město Most – věštil jim propad do hlubin pekelných.

Kelleyho prokletí

Co je na jeho zvláštním konci pravdy, to těžko říct. Nevědí to ani historici. Kde se nachází jeho hrob, taky nevíme, takže vlastně mohl klidně svou smrt jen fingovat a začít nový život pod jiným jménem. Mostečtí však dodnes hovoří o tom, jak se jeho prokletí jejich města vlastně vyplnilo – Hněvín srovnali se zemí během třicetileté války a původní město Most ve 20. století kvůli těžbě uhlí úplně zbořili.

Zdroj: rozhlasový seriál Příběhy z kalendáře / Hermetic Library