Macbeth stvořil strůjce své smrti. Tyranem se nestal z vlastní vůle

Obvykle je to pořadí opačné – nejdříve existuje zásadní historická postava či událost, až pak se o ní skládají básně, píšou knihy a natáčejí filmy. Sláva skutečného skotského krále Macbetha I., který žil a vládl v 11. století, se však zdaleka nevyrovná té, již mu vydobyl William Shakespeare svou slavnou divadelní hrou. Přestože díky této tragédii vzpomínáme na Macbetha jako na negativní postavu, realita byla velmi odlišná.

Macbeth uprostřed občanské války

Macbeth, jinými tvary jmény známý také jako MacBeth či Mac Bethad mac Findlaích, se narodil pravděpodobně v roce 1005 do urozené rodiny. Jeho dědečkem (z matčiny strany) byl skotský král Malcolm II. a otec Findlaech z Moray platil za jednoho z nejvýše postavených šlechticů soudobého Skotska. I proto se Macbethovi dostalo kvalitního vzdělání zahrnujícího umění, hru na hudební nástroje i válečnictví. Jinak však toho o Macbethově dětství mnoho známo není.

Zajímavosti

Nejdelší kamenný most Skotska je spojován s paranormálními jevy. Krvavá bitva tam má probíhat dodnes

Zajímavosti

Za vznik Středozemního moře může obří potopa. Podívejte se, jak proces probíhal

Zajímavosti

Takhle viděl Středozem sám Tolkien. Prohlédněte si jeho úžasné kresby z Pána prstenů a Hobita

Zajímavosti

Záhada skotského mostu: Stovky psů na něm spáchaly sebevraždu

Během mladíkova dospívání ve 20. letech 11. století otřásaly územím Skotska (známého též pod názvem Alba) boje mezi znepřátelenými rody. Na jedné straně stáli Athollové (v čele s králem Malcolmem), na straně druhé Morayové (včetně Macbetha). Jak vidno, oba rody byly částečně pokrevně spřízněny, i proto byly boje poněkud nepřehledné a mocenské pakty neměly dlouhého trvání. Například Macbeth tudíž určitou dobu s Malcolmem spolupracoval, neboť díky tomu mohl pomstít vrahy svého otce.

Roku 1034 král Malcolm II. zemřel a vlády se ujal jeho vnuk Duncan I. Ten však dědovy vojevůdcovské schopnosti příliš nepodědil a v následujících letech prohrál řadu bitev s Vikingy na severu i Angličany na jihu země. V čele jeho armády stál Macbeth, který však s královou neschopností nebyl spokojen a postupem času rostla jeho touha po koruně. Začal shromažďovat vojsko proti svému králi a následně využil další porážky vyčerpané Duncanovy armády. Traduje se, že Duncana zabil sám Macbeth a poté odjel do tehdejší hlavního města Skotska, dnes vesnice jménem Scone.

Macbeth a tři čarodějnice na malbě z roku 1855

Shakespearův Macbeth na obraze Maxe Slevogta

8 Zobrazit galerii

Poklidné roky vlády

Tam se mu podařilo obhájit před zemskou vrchností a ještě v roce 1040 se dočkal zvolení králem. Vládl až do roku 1057, a toto období bylo charakterizováno uklidněním vnitrostátní situace, minimalizací potyček a všeobecným hospodářským rozkvětem. Jediné menší povstání během roku 1045 se podařilo rychle potlačit a následujících několik let dokonce strávil duchovní poutí do Říma, kde obdarovával chudé – až takový klid tehdy ve Skotsku panoval.

Během 50. let se však proti Macbethovi zvedla vlna odporu v Anglii, kterou vedl Duncanův syn Malcolm Velkohlavý. Ten se do exilu odebral po smrti svého otce a snažil se získat podporu ke znovudobytí Skotska. To se mu nakonec podařilo, a tak roku 1054 zahájil dobývání skotského jihu. Boje trvaly celé tři roky, nakonec však anglická vojska uspěla – v bitvě u Lumphananu 15. srpna 1057 Macbeth padl. Dočkal se pohřbu na posvátném ostrově Iona západně od Skotska.

Po Macbethově smrti nastoupil na trůn jeho nevlastní syn Lulach. Mladičký král se však z koruny dlouho neradoval – o půl roku později byl zavražděn a Malcolm Velkohlavý se jako Malcolm III. konečně dočkal skotské koruny.

Shakespearův výklad

Macbethovu slávu oživil o několik století později Shakespeare, ovšem z jednoho z nejoceňovanějších skotských vládců učinil tyrana posedlého touhou po moci. Nebylo by však úplně fér to nejslavnějšímu dramatikovi všech dob vyčítat – vycházel totiž z dobových pramenů (především tzv. Holinshedových kronik), které na skotskou historii nahlížely značně zkresleně. Macbethova podpora anglických šlechticů, již byli ze své domoviny vyhnáni, nebyla anglickými historiky přijata zrovna kladně; zato jeho úhlavní sok Malcolm Velkohlavý udržoval i během své vlády úzké a přátelské styky s anglickým dvorem. Z těchto důvodů se vůči skutečnému Macbethovi zažila mezi ostrovními historiky značná nevraživost.

Ba co víc, Shakespeare napsal svou slavnou hru v roce 1606 na počest nástupu skotského krále Jakuba I. na anglický trůn (po smrti Alžběty I.). Smyslem díla tedy bylo vyzdvihnout přednosti spojení anglické a skotské koruny, což symbolizovalo finální vítězství Malcolma nad Macbethem, ztělesněním skotské národní hrdosti. Jakub I. byl navíc pokrevně spjat s Malcolmovou linií, zatímco Macbethův rod vymřel se skonem jeho syna Lulacha. Nadčasový dramatický kus je tedy i zajímavou připomínkou vrtkavosti dějinných výkladů, jež podléhají mocenským tlakům stejnou měrou jako subjekty, o nichž vypovídají.

ZDROJ: Wikipedia