Nejslavnější make-up v dějinách nejspíš pomohl zabít jeho nositelku. Co se v něm skrývalo?

Královna Alžběta I. se řadí mezi nejvýraznější panovnice v dějinách. Může za to spousta faktorů: Její vláda trvající bezmála celou druhou polovinu 16. století zahrnuje i porážku slavné španělské Armady v roce 1588 a tehdejší rozvoj vzdělanosti i kultury je dodnes znám jako zlatý věk Anglie. Není náhodou, že hlavní tváří této alžbětinské doby byl William Shakespeare, dodnes zřejmě největší dramatik všech dob. Vedle řady politicky a společensky zásadních skutků se však Alžběta honosila i velmi výrazným vzezřením.

Téměř smrtelné neštovice

V roce 1562, když bylo Alžbětě 29 let, onemocněla silnými horečkami, z nichž se brzy vyklubaly smrtelně nebezpečné neštovice. Ty se podařilo během 20. století vymýtit díky důkladnému očkování, jenže v období raného novověku se jednalo o vysoce nakažlivou neléčitelnou chorobu s velmi špatnou prognózou. Není proto divu, že se s touto krajně nepříjemnou diagnózou královna zprvu odmítala smířit.

The many faces of Elizabeth I!
The Toledo Museum of Art in Ohio is home to this portrait of the Tudor queen, painted by an unknown artist in about 1588. Those striking dark eyes look familiar... pic.twitter.com/LGJAPwO5J7

— Natalie Grueninger (@OntheTudorTrail) April 24, 2021

Šíření puchýřů a vyrážky po celém těle se však postupně ukázalo být nezvratným důkazem o nákaze a Alžběta byla zhruba týden na pokraji smrti. To samozřejmě vzbuzovalo v politických kruzích velké obavy, neboť královna nebyla vdaná a o určení svého nástupce nechtěla ani slyšet. Spory s parlamentem však nakonec nebyly až tak zásadní, neboť královna skutečně dokázala nebezpečnou chorobu porazit. Puchýře však zanechaly na jejím obličeji výrazné jizvy, což byl pochopitelně velký problém – Alžběta byla do té doby vyhlášena svou krásou, která spočívala především v dokonalé pleti.

S tím byl nyní konec a bylo třeba vymyslet nové způsoby, jak víru v královskou krásu obnovit. K tomu měl dopomoci výrazný make-up, jenž by jizvy v obličeji zakryl, a také paruky skrývající množství vypadaných vlasů v důsledku nemoci. A to v tuto chvíli ani nebudeme rozebírat Alžbětinu zálibu ve sladkostech, jež společně se strachem ze zubařů vedla k rapidně se zhoršujícímu stavu jejího chrupu. Vypadané zuby ji na životě neohrozily, jedovaté látky na obličeji však ano.

Smrtící make-up

Pro zakrytí jejích jizev bylo totiž potřeba silné vrstvy make-upu skládajícího se z bílého olova a octa. V alžbětinské době byl za vrchol krásy považován výrazně bílý obličej: Jednak byl symbolem mládí a plodnosti, navíc dával najevo, že žena nemusí manuálně pracovat mimo svůj domov. Tehdy nejpopulárnějším líčidlem byla tzv. benátská běloba, jejíž výrazně bílý odstín (vedle z dnešního pohledu až klaunského vzezření) souvisel i s vážnými zdravotními riziky – poškozením plic či dlouhodobým zhoršováním pleti (což nutnost využívání make-upu ještě zesiluje).

I další kosmetické přípravky jako odličovací roztoky, kapky do očí zdůrazňující zřítelnice či výrazně rudý pigment na rty leckdy obsahovaly těžké kovy a podobné látky, které bychom si v dnešní době už na obličej rozhodně neaplikovali. Alžběta I. zemřela roku 1603 ve věku 69 let poté, co ji psychicky velmi zdecimovala série úmrtí jejích blízkých přátel. Konkrétní příčina smrti není známá, ale lze odhadnout, že se na jejím skonu vedle vysilujícího způsobu života podepsal i nebezpečný make-up olověného původu: ztráta vlasů, únava, zažívací problémy či problémy s pamětí totiž bývají spojovány právě s otravou tímto těžkým kovem.