Národní divadlo je ikonou vlastenců. Jen Češi ho ale nezaplatili

Národní divadlo patří nejen mezi nejznámější divadla v České republice, ale jeho stavba a dokončení je dokladem obrovské snahy českých vlastenců vybudovat ryze české divadlo.

Návrhy na stavbu nového českého divadla začaly zaznívat již v roce 1844 na setkáních českých vlastenců v Praze. Nejprve bylo nutné požádat o tzv. „privilej na vystavění, zařízení, vydržování a řízení“ samostatného českého divadla. Této povinnosti se zhostil 26. ledna 1845 František Palacký, který žádost přednesl na zasedání stavovského výboru českého sněmu. Privilej byla sice udělena již v dubnu roku 1845, ale celých šest let trvalo, než byly vyhlášeny veřejné sbírky.

První úvahy a celonárodní sbírky

Mohlo by se zdát, že celonárodní sbírka byla jediným zdrojem financování. Významná část byla také poskytnuta ze strany rakousko-uherské monarchie. Výstavu organizovanou k příležitosti zahájení stavby navštívil mimo jiné i císař František Josef I. a věnoval svůj první osobní dar 5 000 zlatých, a když se k němu donesla zpráva o požáru divadla, věnoval dalších 13 000 zlatých. Na seznamu dárců najdeme nejen představitele české šlechty, ale třeba i ruského cara. České vlastenky přispěly ziskem bezmála 6 000 zlatých, které získaly organizací bazaru na Žofíně.

Čtěte také: Karel IV. založil Nové Město pražské jako zrcadlový obraz Jeruzaléma. Rozsah jeho plánování bere dech

Stavba, národní katastrofa a následné rekonstrukce

Pozemek pro stavbu byl zakoupen v roce 1853 a o devět let později v roce 1862 byla započata stavba tzv. Prozatímního divadla. Stavba byla dokončena za šest měsíců a slavnostně otevřena 18. listopadu 1862. Poté, co bylo dokončeno a otevřeno Národní divadlo, došlo ke spojení obou budov a v současnosti se v prostorách Prozatímního divadla nacházejí šatny a technické zázemí personálu.

U příležitosti položení základního kamene 16. května 1868 se (v Novoměstském divadle) konala premiéra opery Bedřicha Smetany Dalibor. V základech nového divadla se měl původně objevit jen kámen z hory Říp, ale postupně přibyly další z míst, které se významným způsobem vážou k české historii a pověstem. Kromě jiných zde byly položeny kameny z hor Blaník a Radhošť, z vyšehradské skály, Hostýna, Žižkova, Boubína, Trocnova a celé řady dalších. V roce 1869 byla přivezena mramorová deska, kterou darovali krajané žijící v Chicagu.

Architektonický návrh Josefa Zítka začal od roku 1874 realizovat stavitel František Havel. Zároveň byly vyhlášeny soutěže na výzdobu budovy. Komisi, která udávala základní směr výzdoby, vedl Karel Sladkovský. Umělci, kteří se na výzdobě podíleli, dostali za úkol zachovat novorenesanční koncepci budovy a zároveň akceptovat tehdejší nadšení slovanskou mytologií a příběhy uvedené v Královéhradeckém a Zelenohorském rukopisu. V soutěži byla vybrána celá řada soudobých umělců, mezi nimiž najdeme např. Bohuslava Schnircha, Mikoláše Alše, Josefa Václava Myslbeka, Václava Brožíka a Julia Mařáka.

Otevření a požár

Národní divadlo bylo poprvé slavnostně otevřeno 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa. Bedřich Smetana zkomponoval pro tuto příležitost operu Libuše. Než bylo divadlo opět uzavřeno kvůli dokončovacím pracím, odehrálo se v něm ještě jedenáct představení. V průběhu dokončovacích prací a úprav došlo 12. srpna 1881 k požáru, který zničil nejen měděnou kupoli, ale i hlediště a vzácnou oponu od Františka Ženíška. Požár, který bych chápan jako „celonárodní katastrofa“, vyvolal ohromnou solidaritu a téměř okamžitě byly organizovány sbírky a za 47 dní byl vybrán neuvěřitelný jeden milion zlatých.

Čtěte více: Orlický vrah Karel Kopáč chtěl mrtvoly mlít a krmit jimi slepice. Snil o továrně na vraždy

Oprava divadla byla dokončena o dva roky později. První představení se konalo 18. listopadu 1883 a symbolicky byla opět uvedena Smetanova Libuše. Nad hledištěm můžeme obdivovat dvoutunový lustr, na němž září 260 lampiček. Jeho opravy a údržba probíhají v půdním prostoru, kam bývá v případě potřeby vytažen. Mezi jevištěm a hledištěm jsou tři opony. Poučením z velkého požáru v roce 1881 je první opona železná. Druhou namaloval Vojtěch Hynais a symbolicky tak vzdal hold českému národu, který daroval peníze na výstavbu a výzdobu divadla. Třetí červená sametová opona se roztahuje ručně. Ve foyeru na prvním balkoně můžeme obdivovat malby Mikoláše Alše a Františka Ženíška. Typické jsou i busty významných osobností, které se nemalou měrou zasloužily o stavbu a provoz naší první divadelní scény.

Zdroj: Kolektiv autorů & Josef Šnejdar - Národní divadlo